38 C 92/2022-46 — Okresní soud v České Lípě

1. Ve výroku shora uvedeného rozsudku pod bodem I. soud v důsledku chyby rozhodl o úplném zamítnutí žaloby, neboť opomněl rozhodnout o nároku ve výši 234,84 Kč z titulu pronájmu movité věci (modemu). Žalobkyně se kromě smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč a úhrady poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč, domáhala taktéž úhrady za pronájem zařízení ve vši 234,84 Kč. Částka, pro kterou soud žalobu zamítl, tedy činila 2 500 Kč. 2. Podle § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”) předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom soud opravné usnesení. S ohledem na shora uvedené soud vydal v souladu s ustanovením § 164 o.s.ř. vztažmo k ustanovení § 167 odst. 2 o.s.ř. toto opravné usnesení, kterým předmětnou zjevnou nesprávnost opravil. 3. Na základě shora uvedené opravy bylo třeba rozsudek doplnit dalším výrokem, jímž by soud rozhodl o nároku ve výši 234,84 Kč. Podle ust. § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2316 - § 2320 o podnikatelském pronájmu věcí movitých, žalobkyně jako podnikatelka a pronajímatel přenechala žalovanému jako nájemci do užívání věc movitou (modem) k dočasnému užívání. 4. Zatímco samotná existence smluvního vztahu a spory z něj vyplývající jsou řešeny zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a k jejich rozhodování je příslušný Český telekomunikační úřad, nájem movité věci je soukromoprávním vztahem a příslušný k rozhodování o smluvní pokutě plynoucí z porušení povinností vztahujících se k nájmu je tedy soud, což ostatně konstatoval zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních ve svém usnesení ze dne 27. 7. 2011, č.j. Konf 49/2011-11. 5. V projednávaném případě žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikacích a pronájem koncového zařízení (modem) žalovanému s tím, že žalovaný doposud nevrátil zařízení ani neuhradil nájemné splatné v období od 5. 6. 2020 do 5. 9. 2020 (234,94 Kč). K projednání sporu je ve výše uvedeném smyslu příslušný zdejší soud, který žalobu v tomto rozsahu považuje za důvodnou a co do částky 234,94 Kč jí vyhověl. 6. Podle ust. § 166 odst. 1 o.s.ř. nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Ve smyslu ust. § 166 odst. 2 o.s.ř. doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Proto podle ust. § 166 odst. 1 o.s.ř. byl uvedený rozsudek, který dosud nenabyl právní moci, doplněn. 7. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 7. 7. 2022, č.j. 38 C 92/2022 - 28 byl žalovanému ustanoven opatrovník z řad advokátů. Ve smyslu § 140 odst. 2 o.s.ř. pak náleží opatrovníkovi odměna a náhrada hotových výdajů, které nese stát. Odměna za výkon funkce opatrovníka byla advokátu stanovena podle § 8, § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o mimosmluvní odměně v celkové výši 3 146 Kč. V tomto případě opatrovník žalovaného učinil ve věci dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, účast na jednání dne 3. 11. 2022) a proto mu náleží odměna podle § 8 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) a g) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 1 000 Kč za dva úkony právní služby, dále dva režijní paušály po 300 Kč, a DPH ve výši 21 %, tj. 546 Kč z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. 8. V souvislosti s vydáním doplňujícího usnesení náklady řízení účastníkům nevznikly, proto soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 o.s.ř. a § 151 odst. 1 o.s.ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků.