48 C 124/2023-16 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 24 927,52 Kč spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“) a žalovanou. Věřitel měl žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, žalovaná se měla zavázat vrátit věřiteli částku 67 802,84 Kč (jistinu 40 000 Kč, poplatek 25 352,58 Kč a úrok 2 450,26 Kč) do 2. 1. 2021, a to formou 12 pravidelných měsíčních splátek po 5 650,24 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas, uhradila pouze částku 30 185,48 Kč, kterou věřitel nejprve započetl na poplatek a smluvní úrok, a věřiteli měl současně vzniknout nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny. Pohledávka za žalovanou měla být postoupena žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Strana žalující se prostřednictvím svého zástupce z účasti na jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nežádala. Žalovaná se jednání nezúčastnila, byť k němu byl řádně předvolána dne 4. 5. 2023, stejného dne byla žalované doručena i žaloba. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Na základě provedeného dokazování (smlouvy o úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkového kalendáře, relevantní části výpisu potvrzující čerpání úvěru, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení, upomínky) má soud pouze za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalované částku 40 000 Kč, a dále, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Soud současně nedospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že by žalobkyně v řízení prokázala uzavření tvrzené smlouvy o úvěru podle výše citovaného § 2395 o. z., příp. jiného smluvního závazkového vztahu. Předložený text smlouvy o úvěru není žádným způsobem podepsán žalovanou, není tedy zřejmé, zda vůbec došlo k uzavření této konkrétní smlouvy o úvěru. Z provedeného dokazování je zřejmé, že věřitel využívá pro tvrzené uzavření smluv o úvěru elektronický způsob uzavření závazkového vztahu. Zvolený elektronický způsob uzavření však nijak kvalifikovaně negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalované v průběhu uzavírání smluvního vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou pouze na základě předložením osobních údajů zákazníka, pokud zde není kvalifikovaným způsobem ověřena identita osoby, uzavírající smlouvu„ po internetu“. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovanou skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu žalované důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byla skutečně žalovaná, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o úvěru, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky (včetně obchodních podmínek) byly předloženy žalované, s čím žalovaná vyjádřila souhlas a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, které jsou předložena soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně. Soud nemůže ničeho zjistit k tomu, co žalovaná akceptovala, obzvláště za situace, kdy je předložena smlouva o úvěru s chybějící kvalifikovanou akceptací žalované. Chybí zde i garance nezměnitelnosti tvrzené elektronicky uzavřené smlouvy o úvěru k určitému časovému okamžiku (okamžik předložení textu/návrhu smlouvy žalované elektronickým způsobem), který by dostatečně zaručil, že od takového časového okamžiku již nedošlo ke změně textu smlouvy. Předložená smlouva o úvěru žádnou takovou garanci neposkytuje, jedná se o dokument, který lze velice snadno vytvořit v textovém editoru, chybí cokoliv, co by dostatečně potvrzovalo, že se žalovaná s textem smlouvy seznámila a tento konkrétní text smlouvy pak skutečně jako úvěrovaná akceptovala přijatelným způsobem. Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit částečně jako důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané částky celkem ve výši 40 000 Kč, jako plnění poskytnuté bez právního důvodu, protože v řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky v této výši byly žalované zaslány na příslušný účet. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 9 814,52 Kč, Když oproti jistině započetl žalobkyní tvrzené platby žalované ve výši 30 185,48 Kč, dále co do úroku z prodlení požadovaného ode dne 3. 1. 2021 do zaplacení, žalovaná je totiž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 2291, § 1970 o.z.). Žaloba pak není důvodná co do úroku 14 087,96 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 126,28 Kč, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky došlo k ujednání, které by žalovanou zavazovalo k jejich úhradě. Soud proto ve zbývající části žalobu zamítl jako nedůvodnou. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na jejich náhradu. V řízení sice byla úspěšná žalovaná (úspěch v řízení v rozsahu 60,63 % a úspěch žalobkyně v rozsahu 39,37 %), ale podle obsahu spisu žalované žádné náklady řízení nevznikly.