48 C 132/2023-46 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 23 356,31 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o finančním leasingu [číslo] jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky, splátkový kalendář a předávací protokol. Dle této smlouvy byl žalovanému přenechán k užívání předmět leasingu na dobu 36 měsíců a žalovaný se zavázal uhradit pronajímateli 36 pravidelných splátek, jejichž splatnost a výše byla dohodnuta ve smlouvě. Žalovaný se dostal v průběhu trvání smlouvy do prodlení s úhradou sjednaných splátek, tím porušil ustanovení smlouvy a původní věřitel předčasně ukončil smlouvu ke dni 1. 3. 2002 Poslední splátka byla žalovaným zaplacena dne 8. 3. 2002. Žalovaný byl povinen v souladu se smlouvou uhradit i při předčasném ukončení smlouvy souhrn všech splátek za dobu, na kterou byla smlouva původně sjednána. Ke dni ukončení smlouvy zbývalo žalovanému uhradit 23 356,31 Kč (jistina dluhu). Pohledávka za žalovaným pak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o finančním leasingu [číslo] jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky, splátkový kalendář a předávací protokol. Dle této smlouvy byl žalovanému přenechán k užívání předmět leasingu na dobu 36 měsíců a žalovaný se zavázal uhradit pronajímateli 36 pravidelných splátek, jejichž splatnost a výše byla dohodnuta ve smlouvě. Žalovaný se dostal v průběhu trvání smlouvy do prodlení s úhradou sjednaných splátek, tím porušil ustanovení smlouvy a původní věřitel předčasně ukončil smlouvu ke dni 1. 3. 2002 Poslední splátka byla žalovaným zaplacena dne 8. 3. 2002. Žalovaný byl povinen v souladu se smlouvou uhradit i při předčasném ukončení smlouvy souhrn všech splátek za dobu, na kterou byla smlouva původně sjednána. Ke dni ukončení smlouvy zbývalo žalovanému uhradit 23 356,31 Kč (jistina dluhu). Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Protože k uzavření smlouvy o finančním leasingu došlo dne 26. 7. 2000, tedy před datem 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti nový občanský zákoník, řídí se vztahy mezi účastníky ustanoveními § 489 zákona číslo 513/1991 Sb. obchodní zákoník (dále jen „obch. z.“) o koupi najaté věci. Podle tohoto ustanovení smlouvou o koupi najaté věci si strany ujednají v nájemní smlouvě nebo po jejím uzavření, že nájemce je oprávněn koupit najatou věc nebo najatý soubor věcí během platnosti nájemní smlouvy nebo po jejím zániku. Smlouva o koupi najaté věci vyžaduje písemnou formu. Smlouva mezi žalovaným a právním předchůdce žalobkyně byla platně uzavřena, v podrobnostech odkazovala na obchodní podmínky a splátkový kalendář. Žalovaný podmínky smlouvy porušil a původnímu věřiteli vzniklo právo odstoupit od smlouvy podle § 345 odst. 1 obch. z. Postoupení pohledávky na žalobkyni se však řídí ustanovením § 1879 a násl. o. z., neboť k němu došlo pod datu 1. 1. 2014, tedy po datu účinnosti zákona číslo 89/2012 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 501,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 935 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 356,31 Kč sestávající z částky 2 060 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 080 Kč ve výši 1 486,80 Kč.