48 C 400/2022-13 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhal zaplacení celkové částky 15 708 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že na základě žádosti žalované prostřednictví webového rozhraní [webová adresa] dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 12 000 Kč spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně. Bylo sjednáno vrácení úvěru v 6 splátkách ke dni 23. 5. 2021 částky 4 289,36 Kč, ke dni 22. 6. 2021 částky 4 289,36 Kč, ke dni 22. 7. 2021 částky 4 289,36 Kč, ke dni 21. 8. 2021 částky 4 289,36 Kč, ke dni 20. 9. 2021 částky 4 289,36 Kč a ke dni 20. 10. 2021 částky 3 868,55 Kč. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila a k žalobě se nevyjádřila. Předvolání k ústnímu jednání společně s žalobou mu bylo doručeno s účinky doručení ke dni 19. 12. 2022. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované a podle důkazů založených ve spise, a to v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a 120 odst. 2 o.s.ř. Soud posoudil nárok žalobce podle občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. (dále jen OZ) a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Soud provedl důkaz: potvrzením o provedené platbě; předžalobní upomínkou; úvěrovou smlouvou; úvěrovými podmínkami; předsmluvními informacemi, fakturou a dotazníkem. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované dne [datum] částku 12 000 Kč, což vyplývá z potvrzení o provedené platbě. Z provedených důkazů však dle názoru soudu nevyplývá, že by mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Z předložených listin tato skutečnost vyplývat nemůže a nevyplývá, kdy předložená úvěrová smlouva není žalovanou podepsána a ani z jiných předložených důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy skutečně došlo. Soud tak vychází z toho, že žalované byla částka 12 000 Kč poskytnuta bez právního důvodu, v takovém případě došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, která je povinna toto bezdůvodné obohacení vydat. Právní posouzení vyplývá z ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Soud tak žalobě vyhověl, i když z jiného právního důvodu, než tvrdila žalobkyně, a uložil žalované povinnost k zaplacení částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení od 21. 10. 2021, v souladu s ustanovením § 1970 OZ a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 188,61 Kč, přičemž tato částka představuje 52,78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,39 % a úspěchu žalované v rozsahu 23,61 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 708 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.