48 C 44/2023-23 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [anonymizováno] [právnická osoba] žalovanému umožnila využívat služeb jiných subjektů prostřednictvím telefonní stanice [číslo] a [číslo]. Protože žalovaný si prostřednictvím sítě žalobkyně služby objednal, byl okamžikem objednání zavázán uhradit cenu těchto služeb, přičemž k výběru této ceny je oprávněna výlučně právní předchůdkyně žalobkyně. V tomto konkrétním případě se jednalo o poskytování služeb za období od 13. 8. 2018 do 13. 3. 2019. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Ze specifikace hlasové služby má soud za prokázané, že dne [datum] bylo na základě smlouvy žalovanému poskytnuto telefonní [číslo]. Z faktury [číslo] soud zjistil, že žalovanému bylo za pojistné vyúčtováno 149 Kč se splatností do 27. 1. 2019 a dále z faktury [číslo] za doplacení hodnoty koncového zařízení včetně pojištění částka 12 167,88 Kč se splatností do 27. 2. 2019 a z faktury [číslo] ze dne 13. 3. 2019 se splatností 27. 3. 2019 za platební služby a pojištění částka 261,74 Kč. 4. Ze všeobecných podmínek poskytování služeb elektronických komunikací prostřednictvím mobilních a pevných bezdrátových sítí, které jsou součástí předmětné smlouvy, se podává, že účastník je oprávněn objednat si prostřednictvím sítě elektronických komunikací poskytovatele určité zboží nebo službu nabízené smluvním partnerem poskytovatele s tím, že cenu služby třetích stran je účastník povinen hradit poskytovateli. 5. Podle § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb. o platebním styku, platební službou je provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení. 6. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona č. 127/2005, o elektronických komunikacích, je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. 7. V posuzovaném případě je zřejmé, že došlo k uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí jsou i všeobecné podmínky, na které žádost výslovně odkazuje. Dále došlo k uzavření smlouvy o pojištění a uzavření kupní smlouvy na koncové zařízení. Jestliže prostřednictvím sítě elektronických komunikací, je podle výše uvedeného ustanovení všeobecných podmínek žalovaný povinen uhradit cenu těchto služeb přímo žalobcům. Protože žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobců, že dlužnou částku za poskytnuté služby nezaplatil, nezaplatil ani sjednané pojistné a kupní cenu koncového zařízení, nezbylo soudu, než žalobě v plném rozsahu vyhovět. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem na žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou podle § 1879 o. z. a o tom byl žalovaný písemně vyrozuměn. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 769,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 578,62 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč.