48 C 72/2023-16 — Okresní soud v České Lípě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu náhrady škody proti žalovanému ve výši žalované částky, kterou žalovaný způsobil poškozenému [anonymizováno 6 slov]) v souvislosti se zásahem při dopravní nehodě, když tuto škodu uhradila žalobkyně z důvodu uzavřené pojistné smlouvy o povinném pojištění mezi ní a poškozeným. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na den [datum] se nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán a byla mu doručena žaloba do vlastních rukou. Žalobkyně se k jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel při tom z listinných důkazů založených ve spisu. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, především ze záznamu o dopravní nehodě, výpisu z evidence pojistných smluv, protokolu o zásahu [anonymizováno], vyčíslení škody, poukazu k výplatě, likvidační zprávy ze dne 7. 12. 2021, výzvy k zaplacení postihu a předžalobní upomínky dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: dne [datum] žalovaný způsobil dopravní nehodu tak, že řídil osobní vozidlo [značka automobilu], r. z. [anonymizováno] [číslo] a vjel mimo vozovku, kde narazil do mostu. K dopravní nehodě byla přivolána jednotka [anonymizována tři slova], která provedla likvidaci vyteklých provozních kapalin, zásah trval více než dvě hodiny a způsobil tak škodu ve výši vyčíslené žalobkyní. Tuto škodu s ohledem na uzavřenou pojistnou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným uhradila poškozenému žalobkyně ve výši 16 800 Kč. Výše škody je prokázána vyčíslením škody ze dne 27. 12. 2021 Podle ustanovení § 2779 zákona číslo 89/2012 Sb.., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ukládá-li jiný zákon určité osobě povinnost uzavřít pojistnou smlouvu, lze se ve smlouvě odchýlit od ustanovení tohoto oddílu jen tehdy, připouští-li to zákon a nedojde-li tím ke snížení rozsahu pojištění stanoveného jiným zákonem. Tímto jiným zákonem je zákon č. 168/1999 Sb. o povinném pojištění. Podle § 10 odst. 1 písm. h) tohoto zákona pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo. V tomto případě bylo nepochybně zjištěno ze záznamu o dopravní nehodě, že žalovaný měl v době řízení vozidla uložen trest zákazu řízení motorových vozidel, a proto má žalobkyně jako pojistitel nárok vůči žalovanému na náhradu tohoto, co za něj z titulu pojistné smlouvy plnila (regres). Výše škody je nepochybně zjištěna z vyčíslení provedeného [anonymizována tři slova]. Soud proto žalobě, pokud jde o částku 16 800 Kč zcela vyhověl. Odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu je odůvodněna ustanovením § 2910 o. z., neboť žalovaný porušil svoji povinnost při řízení motorového vozidla a tímto porušením způsobil škodu. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením regresu od 6. 2. 2022, což vyplývá z logické časové posloupnosti, kdy výzva k úhradě dluhu je zjevně chybně datována před datem nehody, proto soud úrok z prodlení v tomto časovém intervalu zamítl. Žalovaný tím, že, způsobil škodu ve výši žalované částky, kterou na základě uzavřené pojistné smlouvy uhradila poškozenému žalobci, a proto má na úhradu této částky právo. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 350,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 800 Kč sestávající z částky 1 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 240 Kč ve výši 1 310,40 Kč.