48 C 77/2023-16 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni plnění popsané ve výroku I. tohoto rozsudku představující plnění, které byl žalovaný povinen zaplatit původnímu věřiteli z titulu úvěrové smlouvy [číslo]. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil úvěr, který mu žalobkyně poskytla. Žalovaný se tento dluh zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 750 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci na výzvu soudu podle § 115a zákona číslo 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) souhlasili s tím, aby soud rozhodl bez jednání na základě listinných důkazů. Soud provedl důkaz listinami předloženými stranou žalující (smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum], všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem poplatků, podklady pro soudní jednání – transakční historie a rozhodnutím o okamžité splatnosti celého úvěru) a dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které se mu žalobkyně zavázala poskytnut revolvingový úvěr v celkové výši až 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 750 Kč. Žalovaný tak včas a řádně neučinil. Byl proto žalobkyní několikrát upomínán, a nakonec žalobkyně využila svého práva a vyzvala žalovaného ke splacení celého dluhu do 25. 2. 2022. Žalovaný však dluh nesplatil. Žalovaný dluží na jistině 13 260,88 Kč a dále obchodní úrok a úrok z prodlení. Povinnost vrátit žalobkyni nesplacenou jistinu úvěru spolu s úroky žalovanému plyne z ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. S ohledem na shora uvedené a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru společně s poplatky a příslušenstvím, sestávajícím z úroku z úvěru a úroku z prodlení v zákonné sazbě z dlužné úvěrové jistiny. Povinnost žalovaného k úhradě úroku z prodlení vyplývá z § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení (konkrétně specifikovaná ve výroku tohoto rozsudku) byla soudem stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že stanovenému povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 060,88 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.