51 C 277/2023-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“) se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 10 240 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru dne [datum] s žalovaným, poskytnutí částky 8 000 Kč žalovanému a povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky do 25. 8. 2022 spolu s poplatkem ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru, celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 2 240 Kč Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], žalovaný neměl na poskytnutých prostředcích včetně poplatku ničeho vrátit. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání nežádal. Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas neomluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal, předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 21. 9. 2023 společně s žalobou. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Na základě provedeného dokazování (potvrzení o provedené platbě ze dne 12. 8. 2022, smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] zpráva banky ze dne 14. 9. 2023) bylo možné žalobě vyhovět pouze v rozsahu poskytnuté částky 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení požadovaného od 26. 8. 2022 do zaplacení. V řízení totiž nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření tvrzené smlouvy o podnikatelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, a to s ohledem na zvolený způsob uzavření smlouvy o úvěru, která by podléhala úpravě podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Zvolený způsob elektronického uzavření tvrzené smlouvy nijak dostatečně negarantuje dostatečné ověření a autentizaci osoby žalovaného, nepostačuje doložení uzavření smlouvy o úvěru předložením dokumentu, který je podepsán prostřednictvím SMS verifikačního kódu, a to s i přihlédnutím k možné změnitelnosti takto podepsaného elektronického dokumentu. Připojený SMS kód nijak nedokládá, že od daného okamžiku nemohlo dojít ke změně smlouvy o úvěru (časové razítko), ostatně lze velmi snadno vytvořit v textovém editoru smlouvu o úvěru, kde lze uvést zcela jiné podmínky pro vrácení, jiné sankce a za tento text připojit text podpisu SMS kódu s libovolným číselným kódem. Žalobě však bylo možné vyhovět z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., v řízení bylo prokázáno poskytnutí peněžních prostředků bez právního důvodu, je tedy povinností žalovaného vydat oč se obohatil, což je částka 8 000 Kč a úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, protože v řízení nebyl prokázán závazek žalovaného z titulu smlouvy o úvěru, tedy, že by bylo smluvní povinnosti žalovaného hradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně za každý den čerpání úvěru do splacení (160 Kč), který žalobkyně požadovala ve výši 2 240 Kč. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 266,52 Kč, přičemž tato částka představuje 56,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,12 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,88 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 240 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.