51 C 320/2022-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“) se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky celkem ve výši 50 382 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“) uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] dále dne [datum] dodatek ke smlouvě, na jejímž základě se věřitel měl zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 49 737,32 Kč. Žalovaná se měla zavázat úvěr splatit 36 měsíčními splátkami, se splatností vždy k 21. dni příslušného měsíce, měsíční splátka měla být ve výši 2 883,07 Kč. Žalovaná však neměla plnit řádně a včas, věřitel měl úvěr zesplatnit, žalovanou vyzvat k jeho úhradě a zároveň vyzvat žalovanou k úhradě dohodnuté smluvní pokuty a dalších nároků. Věřitel měl pohledávku postoupit žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a v ní dohodnutého postupu ohledně dílčího postupování pohledávek. Žalobkyně se po žalované domáhá jistiny ve výši 49 737 Kč, úroku ve výši 11 513 Kč, vyčísleného úroku z prodlení ve výši 498,05 Kč za dobu od 26. 12. 2021 do 7. 2. 2022, smluvní pokuty ve výši 645 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Strana žalující se prostřednictvím svého zástupce z účasti na jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nežádala. Žalovaná se jednání nezúčastnila, byť k němu byl řádně předvolána dne 27. 12. 2022, stejného dne byla žalované doručena i žaloba. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Na základě provedeného dokazování (smlouva o úvěru včetně dodatku ke smlouvě o úvěru, OP, výpis z účtu – čerpání úvěru, provedení verifikační platby, předžalobní výzva včetně podacího archu, smlouva o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky, doklady o upomínání žalované) má soud pouze za prokázané, že žalobkyně zaslala na účet žalované dne 24. 6. 2021 částku 25 000 Kč a dne 2. 8. 2021 částku 25 000 Kč. Soud současně nedospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že by žalobkyně v řízení prokázala uzavření tvrzené smlouvy o úvěru podle výše citovaného § 2395 o. z., příp. jiného smluvního závazkového vztahu, původně na částku 25 000 Kč, posléze na částku tvrzeného úvěru ve výši 49 737,73 Kč. Předložený text smluv o úvěru není žádným způsobem podepsán žalovanou (ani žalobkyní), není tedy zřejmé, zda vůbec došlo k uzavření těchto konkrétních smluv o úvěru. Z provedeného dokazování (především z obchodních podmínek) je zřejmé, že žalobkyně využívá pro tvrzené uzavření smluv o úvěru elektronický způsob uzavření zavázkového vztahu. Zvolený elektronický způsob uzavření však nijak kvalifikovaně negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalované v průběhu uzavírání smluvnho vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou pouze na základě předložením osobních údajů zákazníka a doložením zaslání peněžních prostředků na daný účet, pokud zde není kvalifikovaným způsobem ověřena identita osoby, uzavírající smlouvu„ po internetu“. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovaným skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu žalované důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byla skutečně žalovaná, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o úvěru, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky (včetně obchodních podmínek) byly předloženy žalované, s čím žalovaná vyjádřila souhlas a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, které jsou předložena soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně. Soud nemůže ničeho zjistit k tomu, co žalovaná akceptovala, obzvláště za situace, kdy je předložena smlouva o úvěru s chybějící kvalifikovanou akceptací žalované. Chybí zde i garance nezměnitelnosti tvrzené elektronicky uzavřené smlouvy o úvěru k určitému časovému okamžiku (okamžik předložení textu/návrhu smlouvy žalované elektronickým způsobem), který by dostatečně zaručil, že od takového časového okamžiku již nedošlo ke změně textu smlouvy. Obě předložené smlouvy o úvěru žádnou takovou garanci neposkytují, jedná se o dokumenty, které lze velice snadno vytvořit v textovém editoru, chybí cokoliv, co by dostatečně potvrzovalo, že se žalovaná s textem smlouvy seznámila a tento konkrétní text smlouvy/návrh pak skutečně jako úvěrovaná akceptovala přijatelným způsobem. Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit částečně jako důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané částky celkem ve výši 49 737 Kč, jako plnění poskytnuté bez právního důvodu, protože v řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky v této výši byly žalované zaslaný na účet. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 49 737 Kč, důvodný je i úrok z prodlení požadovaný od dne 9. 2. 2022, žalovaná je totiž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 2291, § 1970 o.z.) a žalobkyně žádala úrok z prodlení až od data (ode dne následujícího) uplynutí tvrzené lhůty pro vrácení. Žaloba pak není důvodná co do požadovaného úroku 11 363 Kč, úroku z prodlení ve výši 498,05 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, smluvní pokuty ve výši 645 Kč, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky došlo k ujednání, které by žalovanou zavazovalo k jejich úhradě. Soud proto ve zbývající části žalobu zamítl jako nedůvodnou. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 131,92 Kč, přičemž tato částka představuje 97,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 98,72 % a úspěchu žalované v rozsahu 1,28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 016 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 382 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 320 Kč ve výši 2 167,20 Kč.