51 C 423/2022-18 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“) se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 15 000 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“) dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě věřitel měl žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na účet žalovaného. Žalovaný se měl zavázat vrátit peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 682 Kč, smluvním úrokem z úvěru. Žalovaný neměl splnit jeho povinnost vrátit peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě, měl plnit pouze částečně v částce 372,47 Kč. Žalobkyně se po žalovaném domáhá 10 000 Kč na jistině úvěru, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 309,53Kč, úroku ve výši 2 044,93 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, úroku z prodlení uplatněném původně ve výši 1 369,79 Kč, nákladů na vymožení pohledávky ve výši 361,64 Kč a dále smluvní pokuty v částce 5 000 Kč požadované z důvodu prodlení žalovaného. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě postoupení pohledávky podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Podáním ze dne 23. 11. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět podle co do částky 988,02 Kč na vyčísleném úroku z prodlení, soud proto postupoval podle § 96 odst. 1, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a řízení částečně zastavil co do částky 988,02 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení (výrok I rozsudku) 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum], žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas neomluvil, z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z účasti na jednání prostřednictvím svého zástupce řádně a včas omluvila. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud ve věci proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal v jejich nepřítomnosti; vyšel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Na základě provedeného dokazování (smlouva o úvěru, výpis z bankovního účtu, oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní upomínka spolu s poštovním podacím archem) má soud pouze za prokázané, že věřitel zaslal na účet žalovaného částku 10 000 Kč a následně pohledávku postoupil současné žalobkyni. Soud současně nedospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že by žalobkyně v řízení prokázala uzavření tvrzené smlouvy o úvěru podle výše citovaného § 2395 o. z., příp. jiného smluvního závazkového vztahu, na částku 10 000 Kč jako poskytnuté peněžní prostředky, a to s ohledem na elektronický způsob uzavření tvrzené smlouvy. Zvolený elektronický způsob uzavření však nijak kvalifikovaně negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalované v průběhu uzavírání smluvního vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou pouze na základě předložením osobních údajů zákazníka a doložením zaslání peněžních prostředků na daný účet, pokud zde není kvalifikovaným způsobem ověřena identita osoby, uzavírající smlouvu„ po internetu“. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovaným skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu žalovaného důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byl skutečně žalovaný, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o úvěru, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky (včetně obchodních podmínek) byly předloženy žalovanému, s čím žalovaný vyjádřil souhlas a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, které jsou předložena soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně. Soud nemůže ničeho zjistit k tomu, co žalovaný akceptoval, obzvláště za situace, kdy je předložena smlouva o úvěru s chybějící kvalifikovanou akceptací žalovaného, za kvalifikovanou akceptaci soud nepovažuje připojení SMS kódu. Chybí zde i garance nezměnitelnosti tvrzené elektronicky uzavřené smlouvy o úvěru k určitému časovému okamžiku (okamžik předložení textu/návrhu smlouvy žalovanému elektronickým způsobem), který by dostatečně zaručil, že od takového časového okamžiku již nedošlo ke změně textu smlouvy. Předložená smlouva o úvěru žádnou takovou garanci neposkytuje, jedná se o dokument, které lze velice snadno vytvořit v textovém editoru, chybí cokoliv, co by dostatečně potvrzovalo, že se žalovaný s textem smlouvy seznámil a tento konkrétní text smlouvy/návrh pak skutečně jako úvěrovaný akceptoval přijatelným způsobem. Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit částečně jako důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané částky celkem ve výši 10 000 Kč, jako plnění poskytnuté bez právního důvodu, protože v řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky v této výši byly žalovanému poskytnuty. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 10 000 Kč, důvodný je i úrok z prodlení požadovaný od dne 5. 5. 2022, žalovaný je totiž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 2291, § 1970 o.z). Žaloba pak není důvodná co do požadovaného úroku 12 696,10 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 361 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky došlo k ujednání, které by žalovaného zavazovalo k jejich úhradě. Soud proto ve zbývající části žalobu zamítl jako nedůvodnou. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 750,82 Kč, přičemž tato částka představuje 33,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.