51 C 9/2023-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 28 345 Kč spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně korporací [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“) a žalovanou. Věřitel měl žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 24 500 Kč, žalovaná se měla zavázat vrátit věřiteli částku 29 237 Kč do 29. 9. 2021, což neměla učinit a věřiteli měl současně vzniknout nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny. Pohledávka za žalovanou měla být postoupena žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Strana žalující se prostřednictvím svého zástupce z účasti na jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nežádala. Žalovaná se jednání nezúčastnila, byť k němu byl řádně předvolána dne 30. 1. 2023, stejného dne byla žalované doručena i žaloba. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Na základě provedeného dokazování (smlouvy o úvěru včetně OP, relevantní části výpisu potvrzující provedení verifikační platby a čerpání úvěru, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení, upomínky) má soud pouze za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalované dne 30. 8. 2021 částku 3 000 Kč, dne 2. 9. 2021 částku 1 000 Kč, dne 7. 9. 2021 částku 8 500 Kč, dne 13. 9. 2021 částku 12 000 Kč, tj. celkem částku 24 500 Kč a dále, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Soud současně nedospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že by žalobkyně v řízení prokázala uzavření tvrzené smlouvy o úvěru podle výše citovaného § 2395 o. z., příp. jiného smluvního závazkového vztahu, původně na částku 3 000 Kč, poté na částku 24 500 Kč. Předložený text smluv o úvěru není žádným způsobem podepsán žalovanou (ani věřitelem), není tedy zřejmé, zda vůbec došlo k uzavření těchto konkrétních smluv o úvěru. Z provedeného dokazování (především z obchodních podmínek) je zřejmé, že věřitel využívá pro tvrzené uzavření smluv o úvěru elektronický způsob uzavření závazkového vztahu. Zvolený elektronický způsob uzavření však nijak kvalifikovaně negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalované v průběhu uzavírání smluvnho vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou pouze na základě předložením osobních údajů zákazníka a doložením zaslání peněžních prostředků na daný účet, pokud zde není kvalifikovaným způsobem ověřena identita osoby, uzavírající smlouvu„ po internetu“. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovanou skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu žalované důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byla skutečně žalovaná, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o úvěru, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky (včetně obchodních podmínek) byly předloženy žalované, s čím žalovaná vyjádřila souhlas a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, které jsou předložena soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně. Soud nemůže ničeho zjistit k tomu, co žalovaná akceptovala, obzvláště za situace, kdy je předložena smlouva o úvěru s chybějící kvalifikovanou akceptací žalované. Chybí zde i garance nezměnitelnosti tvrzené elektronicky uzavřené smlouvy o úvěru k určitému časovému okamžiku (okamžik předložení textu/návrhu smlouvy žalované elektronickým způsobem), který by dostatečně zaručil, že od takového časového okamžiku již nedošlo ke změně textu smlouvy. Obě předložené smlouvy o úvěru žádnou takovou garanci neposkytují, jedná se o dokumenty, které lze velice snadno vytvořit v textovém editoru, chybí cokoliv, co by dostatečně potvrzovalo, že se žalovaná s textem smlouvy seznámila a tento konkrétní text smlouvy/návrh pak skutečně jako úvěrovaná akceptovala přijatelným způsobem. Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit částečně jako důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané částky celkem ve výši 49 737 Kč, jako plnění poskytnuté bez právního důvodu, protože v řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky v této výši byly žalované zaslány na příslušný účet. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 24 500 Kč, dále co do vyčísleného úroku z prodlení ve výši 901,47 Kč, důvodný je i úrok z prodlení požadovaný ode dne 10. 3. 2022 do zaplacení, žalovaná je totiž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 2291, § 1970 o.z.). Žaloba pak není důvodná co do požadovaného úroku 4 887 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 845 Kč, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky došlo k ujednání, které by žalovanou zavazovalo k jejich úhradě. Soud proto ve zbývající části žalobu zamítl jako nedůvodnou. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 884,16 Kč, přičemž tato částka představuje 72,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,43 % a úspěchu žalované v rozsahu 13,57 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 134 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 345 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.