15 C 152/2024-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 10 584,50 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaná uzavřel se společností , právnická osoba, . smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala uhradit ještě částku 6 691 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve 3 570 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,18 % ročně s úrokovou sazbou 21,39 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 621 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 52 týdenních splátkách po 264 Kč, tedy nejpozději do 17. 3. 2023. Pohledávka za žalovaným byla ze strany právního předchůdce žalobce , právnická osoba, postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, s účinností od 26. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaná uhradila celkem částku 2 800 Kč. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 22. 6. 2023 Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 5 972 Kč a dlužnou částku úhrad za služby ve výši 4 612,50 Kč. Dále požaduje kapitalizované úroky v sazbě 18,18 % ročně z dlužné jistiny 5 972 Kč od 18. 3. 2023 do 27. 9.2023 ve výši 608,26 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení vyčísleného ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 972 Kč od 6. 11. 2022 do 27. 9.2023 ve výši 859,38 Kč. Dále požaduje úhradu úroku ve výši 18,18 ročně z dlužné jistiny 5 972 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 5 972 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Provedl vyhodnocení informací získaných od žalovaného, tj. rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace ověřil oprati dokladům žalovaného. Dále uvedl, že vycházel především z karty zákazníka a veřejně dostupných registrů. Jeho právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Dále připomněl, že pokud by soud shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti, tak to nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy s odkazem na § 87 věty druhé zákona 257/2016 s spotřebitelském úvěru.2. Žalovaná se k nařízenému ústnímu jednání nedostavila, neomluvila se. K žalobnímu návrhu se nijak nevyjádřil. Předvolání společně s žalobou mu bylo doručeno s účinky doručení ke dni 18. 8. 2024. Soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o.s.ř a podle listinných dokumentů ve spisu dle §120 odst. 2 o.s.ř.3. Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, tak aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.4. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.5. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení smlouvou o spotřebitelském úvěru hotovosti ze dne 17. 9. 2021 č. , hodnota, , kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, přílohou 1 smlouvy, a to stranou č. , hodnota, ; potvrzením o zaplacení úplaty, oznámením o postoupení pohledávky vč. dokladu o zaplacení, předžalobní výzvou včetně, dokladu o odeslání.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a původním věřitelem byla na základě návrhu na uzavření úvěrové smlouvy uzavřena dne 18. 3. 2022 smlouva o úvěru, na jejímž základě se věřitel poskytl žalovanému v hotovosti částku 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky, spolu s úrokem a sjednanými poplatky splatit v 52 týdenních splátkách po 264 Kč .10. Soud se zároveň zabýval tím, jak žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v žalobě uvedl pouze obecná tvrzení o tom, jakým způsobem shromáždil a zkontroloval informace, uvedené žalovaným Z listiny označené jako zákaznická karta vyplývá, že žalovaná uvedla čistý příjem 13 550 Kč z pracovního poměru a další čisté příjmy domácnosti 20 000 Kč. Výdaje uvedla ve výši 1 000 Kč měsíčně.11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).13. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.14. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.15. V tomto řízení žalobce neprokázal, že jeho právní předchůdce řádně zkoumal a posuzoval úvěruschopnost žalované. Příjmy žalované zřejmě posoudil dle výplatních pásek. Ovšem soud považuje za naprosto nedostačující posouzení výdajů. Rozhodně nelze přisvědčit tomu, že žalované postačuje na veškeré výdaje na bydlení a živobytí pouhých 1 000 Kč měsíčně. Za této situace soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako neplatnou. Žalobce tak má nárok pouze na plnění, které žalovanému poskytl z důvodů bezdůvo