34 C 52/2024-28 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 540 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že ačkoliv je žalovaný vlastníkem televizního přístroje, neuhradil za období od května 2023 do srpna 2023 (dále též „rozhodné období“) televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně ve smyslu § 7 zákona č. 348/2005, o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů. Současně se žalobkyně domáhá kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 15. 11. 2023 ve výši 30,62 Kč a částky 87 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, které vyplývají z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne 29. 4. 2022 uzavřené mezi žalobkyní a společností , jméno FO, , spol. s r.o.Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda je v tomto řízení dána pravomoc českých soudů a dále věcná a místní příslušnost Okresního soudu v České Lípě. Podle vyhlášky č. 106/1978 Sb. ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a , Anonymizováno, republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 30. 3. 1978 (dále jen „Smlouva“), konkrétně podle článku 36 odst. 1 se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. Podle článku 37 odst. 1 Smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v článku 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Podle čl. 37 odst. 2 Smlouvy se účastníci závazkového právního vztahu mohou dohodnout o změně příslušnosti soudu ve věcech uvedených v článku 36 odst. 1 této smlouvy. Není však přípustné touto dohodou měnit věcnou příslušnost soudů. Soud lustrací v informačním systému základních registrů zjistil, že žalovaný měl ke dni zahájení civilního řízení (tj. ke dni 15. 11. 2023) na území České republiky bydliště (, adresa, ), došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu.Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, za žalovaného se dostavila jeho opatrovnice.Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků vystaveného , právnická osoba, . – výpisem z evidence , právnická osoba, ze dne 16. 10. 2023, vyplývá, že žalovaný byl od června 2021 zařazen do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradil, neboť žalobkyni nezaplatil měsíční platby za měsíce květen 2023 až srpen 2023 ve výši 135 Kč měsíčně. Celkem tedy eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 540 Kč. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala upomínkou, žalovaný však ani poté ničeho neuhradil.Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v tehdy platném znění, se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Podle ustanovení § 3 odst. 2 cit. zákona poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Měsíční výše televizního poplatku činí podle § 6 cit. zákona od 1. 1. 2009 dosud částku 135 Kč měsíčně. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl, neboť žalobkyně prokázala, že žalovaný měl v rozhodném období povinnost platit poplatek v zákonem uvedené výši 135 Kč měsíčně, žalovaný však za rozhodné období poplatky neuhradil. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v kapitalizované výši 30,62 Kč ke dni 15. 11. 2023.Soud shledal žalobu nedůvodnou v rozsahu částky 87 Kč, když z předložených důkazů nevyplývá žádná činnost společnosti , jméno FO, s.r.o. tvrzená žalobkyní.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna ve výši 400 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), paušální náhrada nákladů ve výši 200 Kč (2 x 100 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.