35 C 213/2023-12 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 24 723 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou [datum] byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 17 600 Kč s možností postupného čerpání, kdy žalovaná se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím a to do data splatnosti. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník a Všeobecné obchodní podmínky, s nimiž byla žalovaná před podpisem smlouvy řádně seznámena. Dne [datum] byl bankovním převodem poskytnut úvěr v celkové částce 4 000 Kč. Dále žalovaná čerpala dne 1. 9. 2022 částku 3 000 Kč, dne 3. 9. 2022 částku 4 900 Kč a dne 4. 9. 2022 částku 5 700 Kč. Úvěr byl splatný dne 28. 9. 2022, žalovaná však nic neuhradila a dostala se do prodlení, v důsledku čehož žalobkyni vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty. Žalobkyně požadovala kromě jistiny dluhu ve výši celkem 17 600 Kč také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 740 Kč, poplatek za službu„ klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatek za službu„ Presto“ 660 Kč a poplatek za službu„ informační SMS servis“ ve výši 29 Kč. Žalobkyně dále popsala, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalované. Smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny je počítána za prvních 90 dnů z prodlení (celkem 1 584 Kč). Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 20. 5. 2023. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila žádným způsobem. Soud ve věci rozhodl dle ust. § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli na přímý dotaz soudu proti tomuto postupu námitek. Soud ve věci vycházel s ohledem na pasivitu žalované z listin předložených žalobkyní (úvěrová smlouva, informace o spotřebitelském úvěru, výpis posouzení úvěruschopnosti, obecné principy posuzování a potvrzení o příjmu žalované, všeobecné obchodní podmínky, autorizace ověření totožnosti, sazebník, předžalobní výzva s dodejkou), kdy bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 29. 8. 2022 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru dálkovým způsobem po zaslání ověřovací platby, kdy ve smyslu této smlouvy byl žalované poskytnut bezhotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 17 600 Kč po zaslání ověřovací platby. Tento úvěr byl čerpán postupně a měl být splacen nejpozději do 28. 9. 2022. Ve smlouvě byly dále sjednány služby Klidné spaní za částku 110 Kč, Presto za částku 165 Kč a SMS servis 29 Kč. Žalovaná úvěr v uvedené výši čerpala, avšak do úplného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky ani zčásti nevrátila. Spolu s jistinou se žalovaná zavázala k úhradě poplatku ve výši 4 580 Kč Smluvní pokuta ve výši 1 584 Kč je účtována v souladu s ustanovením všeobecných obchodních podmínek a sazebníku. Dne 30. 11. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Vzhledem k tomu, že žalovaná v řízení dlužnou částku nesporovala, neuvedla, že není povinna k její úhradě, nebo že by již úhradu provedla, vycházel soud z tvrzení žalobkyně a uložil žalované povinnost k úhradě dlužné jistiny ve výši 17 600 Kč, poplatku za sjednání úvěru ve výši 4 580 Kč, výše uvedené služby v celkové ceně uvedené ve smlouvě, tj. 304 Kč i smluvní pokuty. Soud má za to, že s ohledem na ověřenou měsíční výši příjmu žalované (27 441 Kč) ve srovnání s výší sjednaného úvěru (smlouva byla sjednána na dobu jednoho roku), byl postup při posuzování úvěruschopnosti žalované dostačující. Co se týče rozdílu požadované částky na poplatku za poskytnutí úvěru (v žalobě bylo uvedeno 4 740 Kč, ve smlouvě uvedeno 4 580 Kč) a poplatku za službu Presto ve výši 660 Kč (resp. 165 Kč dle smlouvy), zde se dle názoru soudu jedná o chybu v počtech, na kterou byla žalobkyně upozorněna, avšak na výzvu soudu nereagovala žádným způsobem. Soud tedy žalobu co do rozdílu v celkové výši 655 Kč s úrokem z prodlení zamítl s odkazem na text úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 312,57 Kč, přičemž tato částka představuje 94,7 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 97,35 % a úspěchu žalované v rozsahu 2,65 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 990 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 723 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud aplikoval ust. § 14b vyhlášky s ohledem na opakující se obdobná podání ve věci dlužníků stejné žalobkyně u zdejšího soudu.