35 C 231/2023-9 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném v záhlaví uvedené částky a v žalobě tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě měla žalovanému poskytnout bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru měly být sjednány ve výši 7 200 Kč a sestávají z úroku ve výši 20 % ročně (úrok ve výši 2 000 Kč) a úplaty ve výši 4 900 Kč a administrativního poplatku ve výši 300 Kč. Měsíční náklady byly sjednány v částce 531 Kč. Žalovaný se tak měl zavázat zaplati dlužnou částku ve výši 16 900 Kč (po odečtu administrativního poplatku ve výši 300 Kč) v 13 pravidelných měsíčních splátkách po 1 300 Kč, první splátka měla být splatná 10. den po uzavření smlouvy, každá další splátka byla vždy splatná 30. dne od splatnosti předchozí splátky, úrok a úplata měly být splatné v prvních 5 měsíčních splátkách (č. I., II. smlouvy, bod 1 obchodních podmínek). Žalovaný měl před podáním návrhu zaplatit částku celkem ve výši 7 987,25 Kč (a administrativní poplatek), nicméně se dne 6. 11. 2013 měl dostat do prodlení se splácením. Žalobkyně tvrdí započtení plateb žalovaného v částce 1 087,25 Kč na jistinu, v částce 4 900 Kč na úplatu a v částce 2 000 Kč na úrok. Žalobkyně se po žalovaném domáhá taktéž smluvní pokuty ve výši 8 496 Kč za posledních 16 měsíců prodlení před podáním návrhu, a to dle bodu 3. Obchodních podmínek, kdy za každý měsíc prodlení má žalobkyni náležet smluvní pokuta ve výši 531 Kč za každý započatý měsíc prodlení žalovaného se zaplacením jistiny. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitek. 4. Ze smlouvy [číslo] má soud za zjištěné, že žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku celkem ve výši 17 200 Kč, z toho částka 7 200 Kč představuje náklady spotřebitelského úvěru, z toho úroková sazba činí 20 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut. V případě úvěru na 13 měsíců jsou celý úrok a úplata splatné v prvních pěti měsíčních splátkách. Žalovaný se měl zavázat hradit úvěr v 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč, první splátka měla být splatná 10. den po uzavření smlouvy, každá další splátka až do úplného zaplacení měla být splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky, pod ztrátou výhody splátek. Za smlouvou jsou připojeny obchodní podmínky, přičemž na straně 1 smlouvy je ručním písmem uvedeno„ souhlasím s obchodními podmínkami“. Z bodu 3 vyplývá dohoda účastníků o smluvní pokutě, v případě nesplnění závazku žalovaného vrátit peněžní prostředky, měla být žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném navíc smluvní pokutu ve výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele za každý započatý kalendářní měsíc prodlení až do zaplacení jistiny včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele a zákonný úrok z prodlení. 5. Z předpisu splátek soud zjistil rozpis 13 splátek, každá jednotlivá splátka v částce 1 300 Kč, přičemž žalobkyně zde dále stanovila, jak bude započítávat úhradu na dluh – nejprve úrok, poté úplata, naposled jistina dluhu. 6. Z tabulky - zprávy klienta soud zjistil výše částečných úhrad žalovaného. 7. Z předžalobní upomínky spolu s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby dne 14. 2. 2023 k úhradě celého závazku. Z obsahu výzvy vyplývá, že úvěr byl zesplatněn k 5. 5. 2014. 8. Při právním posouzení bylo postupováno podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, popř. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč.zák.“), a to s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o.z.“). 9. Podle ust. § 497 obchodního zákoníku se smlouvu o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku, nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 10. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 544 odst. 1 obč. zák., sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. 11. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení prokázala existenci závazku poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a stejně tak dostatečně tvrdila a prokázala existenci závazku žalovaného vrátit žalobkyni peněžní prostředky (vyplacené v hotovosti). Jedná se o smlouvu o úvěru podle § 497 obchodního zákoníku. Bylo ujednáno vrácení peněžních prostředků ve třinácti splátkách po 1 300 Kč. První splátka byla splatná 10. den po uzavření smlouvy. Žalovaný dohodnuté splátky neplatil řádně a včas, uhradil pouze administrativní poplatek ve výši 300 Kč a dále ve splátkách 7 987,25 Kč. Z tohoto důvodu byl závazek zesplatněn. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že si v ní účastníci dohodli, že kromě jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč dlužník zaplatí žalobci dalších 7 200 Kč. Tato částka zahrnuje úrok 20 % z úvěru za 13 měsíců, tedy částku 2 000 Kč, administrativní poplatek 300 Kč a úplatu 4 900 Kč. Zatímco vlastní úrok z úvěru ve výši 20 % za 13 měsíců není ujednáním, které by bylo svou výší nemravné či obcházející zákon z hlediska ust. § 39 obč. zák. či speciálních předpisů na ochranu spotřebitelů, sjednaná úplata za úvěr vedle úroku z úvěru svou výší do určité míry nemravná je. Při úvaze o dobrých mravech v souvislosti s ujednáním o celkovém hrubém zisku žalobkyně z úvěru zahrnující úrok z úvěru a úplatu za poskytnutý úvěr, vycházel soud z toho, že je v souladu s dobrými mravy, aby celkové náklady úvěru byly nejasně stanovené, rozložené do různých položek, a dále že je třeba, aby práva a povinnosti účastníků smlouvy byly vyvážené, tedy aby získanému právu odpovídaly povinnosti, které na sebe dlužník bere, a naopak. Je pochopitelné, že žalobkyně je společností poskytující částky úvěru za úplatu (úrok, zisk). Avšak jestliže věřitelka žalovanému půjčila 10 000 Kč s dohodnutým úrokem z úvěru ve výši 20 % za dobu splatnosti, tj. za 13 měsíců, pak vedle úroků z úvěru sjednaná odměna ve výši dalších 4 900 Kč, která rovněž, stejně jako úrok z úvěru představuje hrubý zisk žalobkyně za 13 měsíců, je podle soudu nemravná, když ve své podstatě představuje další, vyšší úrok, který omezuje možnost spotřebitele porovnat nabídky různých institucí, a přes svou výši zdánlivě jen doplňuje administrativní poplatek, který je hrazen ihned při podpisu smlouvy. Soud proto ve výroku II. přiznal žalobkyni nárok na úhradu zbývající dlužné jistiny po odečtení zaplacených splátek, započtených na úrok a část jistiny, ve zbytku nároku žalobu zamítl. Soud žalobkyni přiznal i nárok na úrok z prodlení který vychází z § 369 odst. 1 obchodního zákoníku. 12. Co se týče požadované smluvní pokuty ve vyčíslené výši 60 003 Kč a žalované výši 8 496 Kč, zde soud dospěl k závěru, že žaloba v této části není důvodná. Ujednání o smluvní pokutě je obsaženo pouze v obchodních podmínkách věřitele. Žalovaný uzavíral smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele (fyzické osoby nepodnikající), což vyplývá ze samotného textu smlouvy. Smlouva o úvěru je podle § 261 odst. 3 tzv. absolutním obchodním vztahem, což znamená, že částí třetí obchodního zákoníku se řídí bez ohledu na povahu účastníků. Podle § 262 odst. 4 věta prvá obchodního zákoníku se ve vztazích podle § 261 použijí, nevyplývá-li z tohoto zákon nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulí a jiná ustanovení k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Vzhledem k tomu, že žalovaný není podnikatelem, vyšel soud při posouzení ujednání o smluvní pokutě a o paušální náhradě nákladů z ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. ve spojení s § 262 odst. 4 obchodního zákoníku. Pokud je ujednání o smluvní pokutě obsaženo v obchodních podmínkách, jedná se o ujednání, které není individuálně sjednáno a je ujednáním nepřiměřeným, protože v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které z dané smlouvy vyplývají v nepros