37 C 285/2023-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 23.10.2023 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 51 275,84 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 20.5.2009 uzavřel s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr s úvěrovým rámcem 100 000 Kč na dobu neurčitou. K čerpání byla žalované vydána platební karta s úvěrovým rámcem. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet, včetně dohodnutého úroku, poplatku za čerpání a pojištění, a to vždy v pravidelných dohodnutých měsíčních splátkách. Žalovaná si neplnila své povinnosti a poskytnutý úvěr řádně nesplácela. Z toho důvodu došlo ke dni 31.5.2023 k zesplatnění úvěru. Celková, žalovanou vyčerpaná částka, činí 306 803,70 Kč a uhrazená částka 374 800 Kč. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 50 213,34 Kč, nesplacený smluvní úrok ve výši 6 637,68 Kč, nesplacené poplatky ve výši 175 Kč, smluvní pokuta ve výši 845,50 Kč a poplatky za upomínky ve výši 700 Kč. Žalobce současně požaduje přiznání zákonných úroků z prodlení a běžného úroku. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15.6.2023 došlo k postoupení pohledávky na žalobce. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila prostřednictvím svého opatrovníka, který jí byl jmenován rozhodnutím Okresního soudu v České Lípě ze dne 2.2.2023, č.j. [číslo jednací]. Opatrovník uvedl, že převzal žalovanou do opatrování s více závazky a k tomuto konkrétnímu závazku se žalovaná není schopna vyjádřit, zda úvěr čerpala, či nikoli. Uvedla však, že žádnou platební kartu neužívala. Žila s přítelem, který se staral o finance, který však zemřel. Uvedla, že pobírá důchod ve výši cca. 19 000 Kč, z kterého hradí náklady spojené s pobytem v domově pro seniory ve výši 15 450 Kč, další závazky splácí částkou cca. 1 750 Kč měsíčně. 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 obč. zák. č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení zákona č.513/1991 Sb. obchodního zákoníku, platného ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 497 smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Z žalobcem předložených listin vyplývá, že žalovaná podala v roce 2009 (datum nečitelný) u [právnická osoba], [anonymizováno]., žádost o poskytnutí úvěru na koupi mobilního telefonu, a to prostřednictví zprostředkovatele [právnická osoba] (tento nárok nebyl žalobou uplatněn). Součástí žádosti je i požadavek na poskytnutí úvěrové karty s úvěrovým rámcem 100 000 Kč. Žádost měla být poskytovatelem úvěru posouzena. Na žádosti je podpis žalované, podpis prodejce K+ [právnická osoba] a parafa u [právnická osoba], a.s. Z Všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že úvěrová smlouva vzniká přijetím návrhu, tj. odesláním písemného oznámení přijetí adresovaného klientovi (čl.1). Dále z podmínek vyplývá, že vznik smlouvy potvrdí [anonymizováno] klientovi písemně a současně mu oznámí výši úvěru, který je mu připraven poskytnout (čl.. 1.2.). V čl. 2 je uvedeno, že v případě vydání karty klientovi, je její použití vázáno na použití poskytnutého hesla, které je klientovi zasláno doporučeně do vlastních rukou. 5. Z žádných žalobcem předložených důkazů však nevyplývá, že by mezi žalovanou a původním věřitelem ([právnická osoba]) skutečně došlo k řádnému uzavření tvrzené úvěrové smlouvy s úvěrovým rámcem 100 000 Kč. Žalobce nepředložil akceptaci předloženého návrhu, ani doklad o tom, že by žalovaná skutečně převzala kartu s osobním identifikačním klíčem. Vzhledem k tomu, že žalovaná tvrzení žalobce nepotvrdila, z ostatních žalobcem předložených listin shora uvedená skutečnost nevyplývá, a žalobce se svou neúčastí na ústním jednání dobrovolně vzdal možnosti poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., o nutnosti doplnit tvrzení a předložit k nim důkazy, musí soud konstatovat, že žalobce neunesl své břemeno k prokázání uzavření tvrzené úvěrové smlouvy. 6. Za shora uvedených okolností neprokázání uzavření tvrzené úvěrové smlouvy by nárok žalobce mohl být případně posuzován, jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V takovém případě by žalobce musel prokázat, že původní poskytovatel tvrzeného úvěru vyplatil žalobkyni finanční prostředky. Tato skutečnost by případně mohla vyplývat z předložené platební historie, z které vyplývá určité čerpání úvěru prostřednictvím platební karty. Jak však bylo shora vyloženo, nebylo prokázáno, že by karta byla poskytnuta a zároveň poskytnuta právě žalované. Nelze tak jednoznačně určit, kdo konkrétně se na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatil. Zároveň z tvrzení obsažených v žalobě vyplývá, že žalovaná měla čerpat finanční prostředky ve výši 306 803,70 Kč a zároveň měla uhradit celkem 374 800 Kč. I v případě, že by žalobce prokázal, že žalovaná se skutečně měla bezdůvodně obohatit v rozsahu čerpané částky 306 803,70 Kč, bylo zároveň tvrzeno, že bezdůvodné obohacení vrátila, a to částkou 374 800 Kč. V případě neprokázání uzavření úvěrové smlouvy nelze přihlížet k nárokům vyplývajícím z jejího uzavření (úrok, poplatky, náklady na vymáhání, apod.) 7. V důsledku shora uvedeného soud vychází z toho, že žalobce nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15.6.2023, s účinností ke dni 20.6.2023, pohledávku za žalovanou. Zároveň z důkazů vyplývá, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k její úhradě. Žalobce však neprokázal, že by pohledávka skutečně vznikla z tvrzené smlouvy o úvěru, ani nelze pohledávku přiznat z titulu bezdůvodného obohacení. Soudu tak nezbyla jiná možnost než žalobu, jako nedůvodnou, zamítnout. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.2 o.s.ř. žalovaná byla ve sporu úspěšná, prokazatelně jí však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.