38 C 255/2023-47 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným po posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřela dne 1. 2. 2022 smlouvu o úvěru, a na jejím základě mu téhož dne poskytla částku 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr v 36 měsíčních splátkách po 2 544 Kč, nominální úroková sazba byla sjednána ve výši 64,85 % ročně. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, uhradil celkem částku 25 440 Kč, dne 28. 3. 2023 proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně se domáhá vedle nesplacené jistiny také smluvních pokut ve výši 998 Kč (2 x 499 Kč), nákladů na upomínání ve výši 800 Kč (4 x 200 Kč) a částky 9 885,24 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1% denně a kapitalizovaného úroku ve výši 1 458,72 Kč (64,85 % ročně z jistiny).2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru a dodatku ke smlouvě ze dne 1. 2. 2022 (č.l. 8-10, č.l. 37-37) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 91 584 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 2 544 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 64,84% ročně, roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) činila 88,04%. Smluvní pokuty byly upraveny v ustanovení čl. 6, za každý jednotlivý případ prodlení přesahující 30 dnů činily 499 Kč a dále 0,1% denně z dlužné částky. Z oznámení o schválení úvěru (č.l. 11) bylo zjištěno, že žalobkyně akceptovala návrh na uzavření smlouvy ve znění dodatku k této smlouvě a žalovanému bylo sděleno, že splnil podmínky pro čerpání úvěru ve výši 40 000 Kč. Ze splátkového kalendáře (č.l. 12) byly zjištěny předpisy jednotlivých splátek poskytnutého úroku. Z listiny označené jako „Prohlášení klienta“ (č.l. 31-32) bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil, že byl seznámen s podmínkami úvěru a nemá žádné dluhy. Z listiny „Hodnocení klienta“ (č.l. 15) bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při poskytnutí úvěru z celkových příjmů žalovaného ve výši 20 000 Kč, tvořených příjmem ze zaměstnání, celkových výdajů ve výši 7 736 Kč, tvořených životním minimem 3 860 Kč, splátkami žalobkyni 1 272 Kč a nájmu 2 000 Kč. Z předsmluvního formuláře (č.l. 16-19) bylo zjištěno, že žalovaný byl seznámen s podmínkami a náklady úvěru, informacemi o výši úroku, RPSN, nákladech a sankcích za pozdní úhradu. Z karty klienta (č.l. 13) bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 10 splátek po 2 544 Kč. Soud konstatoval také kopii karty o povolení žalovaného k pobytu (č.l. 22-23). Z výpisů registru SOLUS (č.l. 28) bylo zjištěno, že žalovaný nesplácí žádný úvěr. Z výpisu nebankovního registru NRKI (č.l. 29) soud zjistil, že žalovaný dosáhl skóre 425. Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 30) bylo zjištěno, že na účet č. , číslo, byl informován o zesplatnění úvěru a vyzván k okamžité úhradě částky 42 476 Kč. Z výplatní pásky za listopad 2021 (č.l. 27) bylo zjištěno, že žalovaný v této době dosahoval u zaměstnavatele měsíčního příjmu ve výši 35 819 Kč. Z výpisu účtu (č.l. 25 a 26) bylo zjištěno, že na účet žalovaného dne 6. 10. 2021 byla od , právnická osoba, připsána částka 23 726 Kč a dne 6. 1. 2022 částka 19 635 Kč. Soud konstatuje předžalobní výzvu ze dne 8. 11. 2023 (č.l. 33) a to včetně podacího archu (č.l. 34).4. Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 1. 2. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným byla žalovanému poskytnuta částka 40 000 Kč, kterou se zavázal splatit žalobkyni ve 36 měsíčních splátkách po 2 544 Kč, s úrokem ve výši 64,84% ročně, RPSN činila dle žalobkyně 88,04%. Žalobkyně příjmy žalovaného za měsíce říjen 2021 a leden 2022 zjistila z výpisu z účtu žalovaného, příjem za měsíc listopad pak z výplatní pásky, existenci a trvání pracovního poměru žalovaného dále nezjišťovala. Výdaje žalovaného zjistila žalobkyně z prohlášení žalovaného, kde deklarované výdaje činily částku 7 736 Kč (včetně částky životního minima 3 860 Kč) a deklarované příjmy 20 000 Kč. Žalobkyně měla k posouzení úvěruschopnosti k dispozici výpis databáze SOLUS.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, -, právnická osoba, . v. , Anonymizováno, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.10. Soud hodnotil, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotře