38 C 291/2024-6 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se podáním doručeným zdejšímu soudu 6. 9. 2024 domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči svému zletilému synovi, žalovanému.2. Usnesením ze dne 10. 9. 2024 byla žalovanému uložena povinnost, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 27. 9. 2024 do vlastních rukou. Žalovaný se měl nejpozději do 29. 10. 2024 vyjádřit k žalobě a uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává nebo neuznává a byl povinen vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé. Žalovaný byl dále poučen v citovaném usnesení, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří, ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, a soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání.3. Dne 10. 10. 2024 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného, v němž uvedl, že souhlasí se zrušením výživného k 1. 9. 2024. Dne 1. 11. 2024 žalovaný doručil soudu potvrzení o studiu, z něhož vyplývá, že žalovaný ukončil studium na , název, .4. Ve smyslu ustanovení § 153a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř“), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, který je proti němu v žalobě uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.).5. Jelikož žalovaný podáním doručeným soudu dne 10. 10. 2024 nárok žalobce uznal a v předmětném řízení jde o věc, v níž mohou účastníci řízení uzavřít smír podle § 99 o.s.ř., byly splněny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu ustanovení § 153a odst. 1 a 2 o.s.ř. Soud proto rozhodl rozsudkem pro uznání a žalobě plně vyhověl.6. Podle ust. § 859 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“) vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti. Podle ust. § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Žalovaný jako osoba oprávněná uznal, že je schopen sám se živit, proto vyživovací povinnost žalobce jako povinného zanikla. Soud upozorňuje, že pokud dojde k podstatné změně poměrů (např. zahájení pokračujícího studia žalovaným), může dojít k obnovení vyživovací povinnosti. Řízení mezi rodiči a zletilými dětmi je možné zahájit pouze na návrh těchto osob. Soud tedy s odkazem na shora uvedené žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku uvedeno.7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobci by příslušela náhrada v plné výši s ohledem na jeho procesní úspěch ve věci, žalobce ale náhradu nákladů nepožadoval.