38 C 65/2024-24 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ: , IČO, , (dále jen „původní věřitelka“) s žalovaným uzavřela po prověření jeho úvěruschopnosti lustracemi v dostupných databázích prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách původní věřitelky smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla dne 13. 12. 2023 částku 10 000 Kč. Dne 14. 7. 2023 byl úvěr zesplatněn, nebo žalovaný úvěr nesplácel. Přes výzvy původní věřitelky k zaplacení nebylo žalovaným do sepisu žaloby na pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobkyně uvádí, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Soud zjistil ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 12. 2023, (č.l. 14 - 15), že původní věřitelka se zaváže poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Jako podpis klienta je uveden SMS kód. Ve smlouvě je uvedena roční úroková sazba ve výši 119,07 % a RPSN ve výši 211,20 %. Z výpisu z běžného účtu u , Anonymizováno, (č.l. 16) bylo zjištěno, že dne 13. 12. 2022 byla na účet číslo , č. účtu, poukázána okamžitá platba ve výši 10 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu u , Anonymizováno, . (č.l. 17) bylo zjištěno, že dne 13. 12. 2022 byla na účet původní věřitelky z účtu žalovaného, č. , č. účtu, , poukázána úhrada ve výši 1 haléř. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 7. 2023 (č.l. 18) bylo zjištěno, že původní věřitelka zesplatnila pohledávku z tvrzeného úvěru ve výši 12 228,32 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 8. 2023 (č.l. 19) bylo zjištěno, že původní věřitelka oznámila žalovanému, že pohledávku za ním postoupila žalobkyni. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2023 (ISAS) a seznamu pohledávek (č.l. 22) bylo zjištěno, že původní věřitelka postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným.4. Soud má za zjištěné, že dne 13. 12. 2022 poukázala původní věřitelka na účet žalovaného částku 10 000 Kč. Nebyla prokázána komunikace mezi původní věřitelkou a žalovaným o procesu pořízení elektronického podpisu žalovaného. Nebylo prokázáno, že žalovaný částku 10 000 Kč původní věřitelce nebo jejím právním nástupcům vrátil.5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a původní věřitelkou, která dne 2. 1. 2023 pohledávku platně postoupila žalobkyni, nebyla sjednána smlouva o úvěru. Soud totiž nemohl dospět k závěru, že podpis na listině ze dne 13. 12. 2022 je právě podpisem žalovaného. Závěr, že došlo k uzavření smlouvy předkládané žalobkyní, nelze dovodit ani ze skutečnosti, že z účtu žalovaného odešla dne 13. 12. 2022 platba ve výši 1 haléře na účet původní věřitelky. K plnění ve výši 10 000 Kč na účet žalovaného přesto došlo. Žalovaný nevrátil částku 10 000 Kč poskytnutou původní věřitelkou. Žalovaný se ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil o 10 000 Kč na úkor původní věřitelky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2023 je jako postupník aktuálním majitelem pohledávky za žalovaným žalobkyně. Žaloba je tak co do 10 000 Kč podána důvodně a soud jí v této části vyhověl. Soud neshledal žalobu důvodnou v části, jíž se žalobkyně domáhá dalších 3 632,25 Kč. O tuto částku se žalovaný na úkor původní věřitelky ani žalobkyně neobohatil. V této části musel soud žalobu zamítnout9. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , právnická osoba, . v. , Anonymizováno, z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. , Anonymizováno, ) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne)předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z.10. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. a přes částečný neúspěch žalobkyně závisející na úvaze soudu přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3 x 300 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3 x 100 Kč) a částky ve výši 252 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě je žaloba svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala již desítky (byť pro pohledávky postoupené různými právními předchůdci). Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.