38 C 67/2024-32 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovanou uzavřela dne 4. 7. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 30 000 Kč, kterou žalované předala v hotovosti. Žalovaná se zavázala spolu se zápůjčkou uhradit poplatek představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 888 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 14 7000 Kč, úhradu za administrativní činnost 5 400 Kč, v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč do 4. 9. 2021. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky dne 5. 9. 2021 právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaná dluží podle žalobkyně na jistině 16 428,02 Kč, na poplatcích 12 913,98 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze 2. 8. 2023 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně kromě jistiny a poplatků požaduje smluvní pokutu 16 500 Kč, kapitalizované úroky ve výši 6 083,62 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 3 596,74 Kč, úroky ve výši 15% ročně z jistiny a zákonné úroky z prodlení. Žalovaná uhradila po splatnosti poslední splátky pouze 1 200 Kč.2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a svou neúčast neomluvila. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z žádosti o úvěr ze dne 4. 7. 2020 (č.l. 25) bylo zjištěno že žalovaná požádala žalobkyni o úvěr ve výši 30 000 Kč. V žádosti uvedla, že má příjmy z podnikání ve výši 20 000 Kč měsíčně. Na bydlení a energie vydává 2 000 Kč měsíčně. Na dopravu jídlo a osobní náklady dává 6 300 Kč měsíčně, měsíčně splácí půjčky splátku ve výši 2 600 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 4. 7. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (č.l. 10 - 11) soud zjistil, že žalované byla poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se zavázala splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 25 776 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 2 888 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 788 Kč a za inkaso plateb v hotovosti 5 400 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 55 776 Kč v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 272,44 % a zápůjční úroková sazba činila 15% ročně. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 7. 2020 (č.l. 26 - 28) bylo zjištěno, že právní předchůdkyní žalobkyně informovala žalovanou o výši úvěru, celkové splatné částce, RPSN i úroku z úvěru. Dále soud z tabulky přijatých plateb (č.l. 11) zjistil, že na úvěr ve výši 30 000 Kč bylo uhrazeno od 5. 7. 2020 do 12. 8. 2020 celkem 26 434 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 (č.l. 12) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávku za ní postoupila dne 2. 8. 2023 žalobkyni; tato skutečnost byla zjištěna i ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 (č.l. 13 - 15), potvrzení o zaplacení (č.l. 16) a seznamu pohledávek (č.l. 17 - 18). Žalobkyně dle zjištění soudu zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění ze dne 1. 11. 2023 (č.l. 19 - 20, podací lístek na č.l. 21) se základním skutkovým a právním rozborem a celkovou výší pohledávky 31 288,02 Kč.4. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 4. 7. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 30 000 Kč, kterou žalované předala v hotovosti. Žalovaná měl spolu s jistinou uhradit v 14 měsíčních splátkách částku 55 776 Kč, v této částce jsou zahrnuty kapitalizované úroky z úvěru ve výši 15% ročně, poplatky za poskytnutí a správu úvěru a poplatky za výběr splátek v hotovosti. Žalovaná uhradila celkem uhrazeno od 5. 7. 2020 do 12. 8. 2020 částku 26 434 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.10. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona