48 C 141/2024-15 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 33 844 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovaným dne , datum, uzavřel, Anonymizováno, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému finanční a to částku 30 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč převedla na účet žalovaného a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provizi. Žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky v celkové výši 40 000 Kč vrátit a zaplatit sjednané úroky ve 25 pravidelných splátkách ve výši 1 600 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 9. 2023. Žalovaný však nesplácel sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně proto přistoupila v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru a žalovaného o tom informovala dopisem ze dne 25. 11. 2023. Protože žalovaný svůj závazek nevyrovnal, byl ještě třikrát upomínán. Žalovanou částku tvoří nesplacená jistina ve výši 27 248 Kč, dlužné splátky ve výši 4 799 Kč, poplatky za upomínky ve výši ve výši 300 Kč a také smluvní pokuta za prodlení se zaplacením tří měsíčních splátek do zesplatnění úvěru ve výši 1 497 Kč s odkazem na čl. IV smlouvy o úvěru.Žalovaný se ústního jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas z důležitého důvodu neomluvil. Žaloba byla žalovanému doručena společně s předvoláním s účinky doručení k 27. 5. 2024. Soud ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů v souladu s § 120 odst. 2 o.s.ř..Žalobkyně prokázala skutková tvrzení listinnými důkazy, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , výpisy z bankovních účtů a potvrzeními o provedených transakcích, které byly vystaveny ČSOB; oznámením o zesplatnění vč. podacího lístku, tabulkou umoření; obchodními podmínkami, upomínkami, čestným prohlášením spotřebitele o příjmech a výdajích, výpisem z centrální evidence exekucí z insolvenčního rejstříku a výplatními páskami.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutý úvěr v dohodnutých splátkách. Tuto povinnost nesplnil, a poté kdy již dlužil třetí splátku žalobkyně důvodně přistoupila k zesplatnění smlouvy a dluh byl vyčíslen tak, jak žalobkyně tvrdila v žalobě.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen “o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud žalobě vyhověl. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky a tomu odpovídající závazek žalovaného vrátit žalobkyni částku ve výši 40 000 Kč. Uvedená částka zahrnovala vedle poskytnutých peněžních prostředků úrok ve výši 28,17 % p. a., poplatek za zprostředkovateli ve výši 2 500 Kč. Žalovaný však závazek nesplnil, žalobkyni současně vznikl nárok na zaplacení dohodnuté smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každé porušení smlouvy (nezaplacení splátky), tedy ve výši 1 497. Soud výše uvedenou smlouvu hodnotí jako platně uzavřenou smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., jejíž součástí byla také řádně ujednána smluvní pokuta za porušení smluvní povinnosti – řádné a včasné úhrady dohodnuté splátky úvěru (§ 2048 o. z.). Výše smluvní pokuty je v rámci běžných zvyklostí.Protože se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně nárok i na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z.Soud ovšem neakceptoval úhradu úroku z úvěru ve v sazbě 28,17 % ročně v době po zesplatnění úvěru. Soud odkazuje na ustanovení zákona 186/2020 Sb., kterým byl novelizován § 122 zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy pro případ, kdy je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Tato novela nebyla účinnosti ke dni 16. dubna 2020.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení téměř zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 532 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 354 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 844 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.