48 C 231/2024-10 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 46 900,24 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, . smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala v souvislosti se zápůjčkou uhradit částku 29 357 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 18 704 Kč s úrokovou sazbou 20,94 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 813 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit ve 78 týdenních splátkách po 761 Kč, tedy nejpozději do 4. 12. 2022. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena 26. 8. 2021. Pohledávka za žalovanou byla ze strany právního předchůdce žalobce , právnická osoba, postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná uhradila celkem částku 9 900 Kč a za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby ničeho neuhradila. Žalobce požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 25 778,08 Kč a dlužnou částku poplatku ve výši 21 122,16 Kč. Dále požaduje kapitalizované úroky od 5. 12. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 4 453,29 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení vyčísleného z dlužné jistiny od 3. 9. 2021 do 27. 9. 2023 ve výši 7 606,41 Kč. Dále požaduje úhradu úroku ve výši 20,94 ročně z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení a úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce posoudil s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Provedl vyhodnocení informací získaných od žalované, tj. rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace ověřil oproti dokladům žalované. K výzvě soudu, aby žalobce doložil, jak zkoumal úvěruschopnost žalované uvedl, že vycházel z karty zákazníka a veřejně dostupných registrů. Jeho právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, tak aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.5. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, a smluvními podmínkami, zákaznickou kartou, přehledem plateb, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy; oznámením o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě se věřitel poskytl žalované v hotovosti částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky, spolu s úrokem a sjednanými poplatky splatit v 78 týdenních splátkách po 761 Kč.11. Soud se zároveň zabýval tím, jak žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobce v žalobě uvedl pouze obecná tvrzení o tom, jakým způsobem shromáždil a zkontroloval informace, uvedené žalovanou při pohovoru se zástupkyní Providentu. Z listiny označené jako zákaznická karta vyplývá, že svobodná žalovaná, žijící u rodičů, uvedla čistý příjem 13 649 Kč z pracovního poměru na dobu určitou (měl trvat ještě 3 měsíce od uzavření smlouvy), kdy v kartě je bez dalšího uveden další příjem domácnosti ve výši 70 000 Kč. Výdaje jsou uvedeny zcela nereálnou částkou 3 000 Kč.12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.16. V tomto řízení žalobce neprokázal, že řádně zkoumal a posuzoval úvěruschopnost žalované. Bylo zjištěno, že příjem žalované byl tvořen jediným příjmem (mzdou) 13 649 Kč, kdy pracovní smlouva končila mnohem dříve, než splatnost úvěru, a k dalšímu příjmu 70 000 nebylo zjišťováno, o jaký příjem se jedná, zda jde např. o příjem rodinného příslušníka. K výdajům žalované ovšem nebyly zjišťovány žádné informace. Uváděná částka 3 000 Kč měsíčně rozhodně nemůže pokrýt výdaje žalované i pokud by žila s rodiči. Není ani zřejmé, kolik osob v rodině žalované žije. Žalovaná musí ze svého příjmu přispívat na náklady domácnosti (energie, voda) a zároveň musí zajistit úhradu svých životních nákladů (strava, hygiena, léky apod.) Rozhodně se nelze ztotožnit s tí