48 C 232/2024-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 77 820,64 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, dne 8. 6. 2021. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal v souvislosti se zápůjčkou uhradit částku 61 652 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 47 241 Kč s úrokovou sazbou 20,94 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 202 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit ve 21 měsíčních splátkách po 5 270 Kč, tedy nejpozději do 8. 3. 2023. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 3. 3. 2022. Pohledávka za žalovaným byla ze strany právního předchůdce žalobce , právnická osoba, postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný uhradil celkem částku 30 000 Kč a za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby ničeho neuhradil. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 42 918,49 Kč a dlužnou částku poplatku ve výši 34 902,15 Kč. Dále požaduje kapitalizované úroky od 9. 3. 2023 do 27. 9. 2023 ve výši 5 067,74 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení vyčísleného z dlužné jistiny od 3. 4. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 7 606,41 Kč. Dále požaduje úhradu úroku ve výši 20,94 ročně z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení a úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Provedl vyhodnocení informací získaných od žalovaného, tj. rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace ověřil oproti dokladům žalovaného. K výzvě soudu, aby žalobce doložil, jak zkoumal úvěruschopnost žalovaného uvedl, že vycházel z karty zákazníka a veřejně dostupných registrů. Jeho právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, tak aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.5. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, a smluvními podmínkami, zákaznickou kartou, přehledem plateb, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy; oznámením o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a původním věřitelem uzavřena dne 8. 6. 2021 smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě se věřitel poskytl žalovanému v hotovosti částku 49 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky, spolu s úrokem a sjednanými poplatky splatit v 21 měsíčních splátkách po 5 270 Kč.11. Soud se zároveň zabýval tím, jak žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v žalobě uvedl pouze obecná tvrzení o tom, jakým způsobem shromáždil a zkontroloval informace, uvedené žalovaným Z listiny označené jako zákaznická karta vyplývá, že svobodný žalovaný, žijící u rodičů, uvedl čistý příjem 17 200 Kč, kdy v kartě je bez dalšího uveden další příjem domácnosti ve výši 50 000 Kč. Výdaje jsou uvedeny zcela nereálnou částkou 1 500 Kč, kdy další úvěr žalovaný věřiteli již splácí splátkami 3 744 Kč.12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.16. V tomto řízení žalobce neprokázal, že řádně zkoumal a posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Bylo zjištěno, že ¨příjem žalovaného byl tvořen jediným příjmem (mzdou) 17 200 Kč a k dalšímu příjmu 50 000 nebylo zjišťováno, o jaký příjem se jedná, zda jde např. o příjem rodinného příslušníka. K výdajům žalovaného ovšem nebyly zjišťovány žádné informace. Uváděná částka 1 500 Kč měsíčně rozhodně nemůže pokrýt výdaje žalovaného i pokud by žil s rodiči. Není ani zřejmé, kolik osob v rodině žalovaného žije. Žalovaný musí ze svého příjmu přispívat na náklady domácnosti (energie, voda) a zároveň musí zajistit úhradu svých životních nákladů (strava, hygiena, léky apod.) Rozhodně se nelze ztotožnit s tím, že na veškeré náklady spojené s bydlením a úhradou živo