48 C 289/2024-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 18 931,80 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, . smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, dne , datum, . Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala v souvislosti se zápůjčkou uhradit částku 12 561 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6 544 Kč s úrokovou sazbou 24,12 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 567 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 65 týdenních splátkách po 348 Kč, tedy nejpozději do 1. 5. 2023. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena 31. 1. 2022. Pohledávka za žalovanou byla ze strany právního předchůdce žalobce , právnická osoba, postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná uhradila celkem částku 1 600 Kč a za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby ničeho neuhradila. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 8 400 Kč a dlužnou částku poplatku ve výši 10 531,80 Kč. Dále požaduje úroky od 2. 5. 2023 a zákonný úrok z prodlení od 8. 2. 2022 do zaplacení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že její právní předchůdce posoudil s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Provedl vyhodnocení informací získaných od žalované, tj. rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace ověřil oproti dokladům žalované, vycházel z karty zákazníka a veřejně dostupných registrů. Jeho právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.4. Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, tak aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.5. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Žalobkyně soudu prokazovala svá skutková tvrzení smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvními podmínkami, zákaznickou kartou, přehledem plateb, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy; oznámením o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a původním věřitelem byla uzavřena dne , datum, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě se věřitel poskytl žalované v hotovosti částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky, spolu s úrokem a sjednanými poplatky splatit v 65 týdenních splátkách po 348 Kč.11. Soud se zároveň zabýval tím, jak věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v žalobě uvedla pouze obecná tvrzení o tom, jakým způsobem shromáždil a zkontroloval informace, uvedené žalovanou. Z listiny označené jako zákaznická karta vyplývá, že svobodná nezaměstnaná žalovaná, žijící v nájmu bez partnera a spolubydlící, uvedla čistý příjem 9 103 Kč, kdy v kartě je bez dalšího uveden další příjem domácnosti ve výši 15 000 Kč. Výdaje jsou uvedeny zcela nereálnou částkou 1 000 Kč měsíčně.12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.16. V tomto řízení žalobce neprokázal, že řádně zkoumal a posuzoval úvěruschopnost žalované. Bylo zjištěno, že ¨příjem žalované byl tvořen jediným příjmem (sociální dávkou) 9 103 Kč a k dalšímu příjmu 15 000 nebylo zjišťováno, o jaký příjem se jedná. K výdajům žalované ovšem nebyly zjišťovány žádné informace. Uváděná částka 1 000 Kč měsíčně rozhodně nemůže pokrýt výdaje žalované na nájem, energie, jídlo, ošacení a hygienické potřeby. Soud tedy dospěl k závěru, že nebyly dostatečně posouzeny výdaje žalované. Za této situace soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako neplatnou. Žalobce tak má nárok pouze na plnění, které žalované poskytl z důvodů bezdůvodného obohacení, jak je uvedeno v § 2991 o.z.17. Je nesporné ,že právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalované celkem 10 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila celkem částku 1 600 Kč. Soud tedy uložil žalované povinnost k zaplacení částky zbývající částky jistiny úvěru (či zápůjčky), tj. 8 400 Kč. O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o.z. a sazba byla stanovena s ohledem na vl. nař. 351/2013 Sb..18. S ohledem na neplatnost smlouvy, soud zamítl nárok žalobce na další plnění, jak je uvedeno ve výroku I