51 C 216/2024-16 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 14 337 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál , Anonymizováno, uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, . Identita žalovaného měla být ověřena pomocí dotazníku, výplatní pásky, OP, aplikace Kontomatik (má podléhat úpravě směrnice „PSD2“). Žalovanému měl být poskytnut úvěr vev ýši 8 100 Kč dne , datum, . Žalovaný se měl úvěr k poslednímu dni splatnosti (1. 7. 2022) zavázat uhradit, nicméně tak neučinil, žalobkyni měl proto uhradit i úrok z úvěru ve výši 0,9% denně z poskynutých peněžních prostředků, a to ve výši 2 187 Kč. Mzei účastníky měla býtujednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou měl žalovaný být v prodlení a žalobkyně se po žalovaném domáhá smluvní pokuty ve výši 4 050 Kč (vyčíslení za dobu od 2. 7. 2022 do 4. 4. 2024). Žalovaný neměl ničeho zaplatit.2. Ve věci bylo nařízeno jednání dne , datum, . Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne 10. 10. 2024, stejného dne byla žalovanému doručena žaloba, prostřednictvím fikce doručení podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.”). Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas z důležitého důvodu z účasti na jednání neomluvil. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Na základě provedeného dokazování (dokument označený jako smlouva o spotřebitelském úvěru, dokument „KONTOMATIK“, faktura, část výpisu z účtu, předžalobní výzva spolu s potvrzením o odeslání) soud dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno poskytnutí částky 8 100 Kč žalovanému.V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje, že se návrh smlouvy o úvěru od tvrzeného sestavení smlouvy do potvrzení návrhu smlouvy a následně i po „potvrzení“ smlouvy nijak nezměnil. Nárok však bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu částky 8 100 Kč včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z. za dobu od 2. 7. 2022 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyl prokázána existence smluvní ujednání o zaplacení úroku a stejně tak ujednání o smluvní pokutě. Soud proto vyhověl žalobě pouze částečně a v rozsahu dle výroku II tuto žalobu zamítl.4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 590,38 Kč, přičemž tato částka představuje 33,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 150 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč.