51 C 252/2024-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 59 483,02 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaná částka měla být žalovanému poskytnuta na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , která měla být uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , Anonymizováno, . (dříve , Anonymizováno, ., dále jen jako „věřitel“) a žalovaným s tím, že žalovaný měl na základě smlouvy čerpat úvěr právě v žalované výši. Žalovaný měl úvěr splatit nejpozději do 5. 1. 2024, nicméně tak neměl učinit. Smlouva měla být uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , úvěruschopnost žalovaného měla být řádně ověřena. Úvěr měl být poskytován z bankovního účtu věřitele na účet žalovaného č. , č. účtu, , v.s. , var. symbol, . Pohledávka za žalovaným měla být žalobkyni postoupení na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Žalovaný se k podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne , datum, . Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání společně s žalobou doručeno dne 23. 9. 2024 na základě tzv. fikce doručení podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). U obou účastníků řízení byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Z provedeného dokazování (dokument označený jako úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v ČR uzavřená s klientem dne , datum, , dokument označený jako faktura s datem splatnosti dne 5. 1. 2024, informace ze systému sledování zásilek, výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 2. 2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 2. 2024, dokument označený jako „loan application info“, dokument označený jako „data from ledger“, 2x dokument označený jako „proof of payout”) nebylo ničeho zjištěno. K prokázání existence smluvního závazkového vztahu byl předložen dokument označený jako úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v , Anonymizováno, uzavřená s klientem dne , datum, ”, ve kterém je jako klient označený žalovaný a jako věřitel právní předchůdce žalobkyně. Dokument označený jako smlouva není žádným způsobem podepsán a za smlouvu pak není možné považovat ani dokument označený „loan application info“ či snad “data from ledger”. Součástí důkazů byly i dokumenty “proof of payout”, aniž by tento dokument byl označen k důkazu, či bylo v rámci žaloby vysvětlen jeho obsah a k prokázání jaké rozhodné skutečnosti má sloužit. V řízení nebylo ani prokázáno, že by žalovaná částka 59 483,02 Kč byla tzv. jistinou úvěru (jak je v žalobě tvrzeno), tedy přímo žalovanému poskytnutými prostředky, které neměl vrátit. Ze dokumentu označeného jako smlouva vyplývá jiná částka, což částečně vyplývá i z dokumentu označeného jako “data ledger”, z faktury soud zjistil, že částka 59 483,02 Kč nemůže být bez dalšíhou “pouhou” poskytnutou jistinou úvěru. Nárok nebylo možné posoudit ani jako nárok ze smluveného závazkového vztahu, ani jej nebylo možné posoudit jako nárok na bezdůvodné obohacení. V řízení by bylo nutné přistoupit k poučení podle § 118a o. s. ř. Žalobkyně byla ještě před jednáním soudem písemně vyzvána ke specifikaci toho, jak dospěla k závěru o žalované částce 59 483,02 Kč jako částce revolvingového úvěru, který žalovaný neměl vrátit. Žalobkyně ničeho nedoplnila a k jednání dne , datum, se nedostavila. Protože se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nebylo možné ji poučit procesním poučením podle § 118a o. s. ř. k tomu, aby v řízení doplnila rozhodné skutečnosti a označila důkazy k prokázání smluvního závazkového vztahu mezi účastníky (smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). Soud se dále zabýval tím, zda by bylo možné nárok posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.), nicméně i k tomu bylo potřeba přistoupit k procesnímu poučení podle § 118a o. s. ř., které však soud poskytuje účastníkům (či jejich zástupcům), kteří jsou přítomni na jednání. Žalobkyně se však z účasti na jednání prostřednictvím svého zástupce omluvila, což však ve vztahu k procesnímu poučení podle § 118a musí jít k její tíži. V řízení totiž sice bylo tvrzeno poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, ale jejich poskytnutí v tvrzené výši 59 483,02 Kč z ničeho nevyplývá a z ničeho soud prokazatelně a důvěryhodně nezjistil, kolik bylo žalovanému poskytnuto na tvrzeném revolvingovém úvěru. Soud neprováděl důkaz zprávou banky, neboť měl sloužit k prokázání tvrzení o tom, že majitelem či disponentem účtu byl žalovaný, nebyl žalobkyní označen k tomu, aby soud současně dotazem u banky ověřil, že konkrétního dne byla na účet žalovaného připsána žalovaná částka. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému v tvrzené výši se žalobkyni prokázat nepodařilo. Soud proto žalobu zamítl pro nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti podle § 101 odst. 1 písm. a), písm. b) o. s. ř.5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, náležela by mu náhrada nákladů řízení. Podle obsahu spisu ale žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.