51 C 402/2023-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 921 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě měl žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, který se měl žalovaný zavázat várit do 3. 4. 2022. Žalovaný však tak neměl učinit s tím, že se měl zavázat zaplatit věřiteli i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč ve stejně lhůtě splatnosti. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě postoupení pohledávky podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání společně s žalobou doručeno dne 9. 1. 2024 na základě tzv. fikce doručení podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). U obou účastníků řízení byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Soud na základě provedeného dokazování (dokument označený jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], předžalobní výzva, potvrzení o provedené odchozí platbě, zpráva banky ze dne 27. 12. 2023) dospěl k závěru, že věřitel žalovanému poskytl částku 10 000 Kč, kterou zaslal na účet č. [bankovní účet], dle zprávy banky ze dne 27. 12. 2023 se jedná o účet, ke kterému měl dispoziční oprávnění žalovaný. V řízení však nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené tvrzené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného. Nárok však bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu částky 10 000 Kč včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z. za dobu od 4. 4. 2022 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyla prokázána existence dohody o zaplacení poplatku za poskytnutí peněžních prostředků a žaloba byla proto zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou s odkazem na § 1879, § 1882 odst. 1 o. z. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl ve větším rozsahu úspěšný žalovaný a náležela by mu v poměrné části náhrada nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu.