12 C 303/2024-42 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se v řízení domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem shora specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen „nemovitosti“). Návrh odůvodnil tím, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 5/6 ku celku na nemovitostech, zatímco žalovaná je vlastníkem podílu o velikosti 1/6. Nemovitosti, konkrétně stavba čp. , číslo, je v havarijním stavu, neobývána, vyžaduje okamžité rozsáhlé opravy, jakož i úpravy vnitřních prostor, žalobce zajistil alespoň základní opravu oplocení. S ohledem pak i na faktickou nedělitelnost objektu oslovil žalobce žalovanou, jakým způsobem chce spoluvlastnictví vypořádat, ta však nereagovala. Žalobce navrhl, aby nemovitosti byly jako celek prodány ve veřejné dražbě, a to i s ohledem na aktuální exekuci vedenou na majetek žalované.2. Žalovaná uvedla, že nemovitosti jsou skutečně v žalostném stavu, situaci je potřeba řešit s tím, že vyslovila souhlas, aby nemovitosti byly prodány ve veřejné dražbě.3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 18. 11. 2025, jehož se žalobce a žalovaná účastnili, přičemž provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.4. Mezi účastníky bylo nesporné, že reálné rozdělení nemovitostí není dost dobře možné, oba shodně navrhli jejich prodej ve veřejné dražbě.5. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 8. 10. 2024, jakož i k datu 18. 11. 2025, soud zjistil, že žalobce je evidován jako vlastník spoluvlastnického podílu o velikosti id. 5/6 ku celku na nemovitostech, žalovaná je pak evidována jako vlastník podílu o velikosti 1/6. V řízení sp. zn. , číslo, byla v katastru nemovitostí k osobě žalované s účinností ke dni 13. 11. 2025 zapsána poznámka o zahájení exekuce vedené soudním exekutorem pod sp. zn. , spisová značka, .6. Z fotografie předložené žalobcem soud zjistil, že stavba čp. , číslo, vykazuje známky dlouhodobého zanedbání, vnější omítka je na mnoha místech již opadaná, chybí okna, střešní krytina vyžaduje kompletní rekonstrukci.7. Ze zbylých důkazů pak soud zjistil, že žalobce se opakovaně obrátil na žalovanou se žádostí o vyřešení jejich spoluvlastnictví k nemovitostem.8. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“).9. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.10. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.11. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.12. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.13. Shora citovaná právní úprava stanoví jak možné způsoby zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (dohodou spoluvlastníků, nebo soudem), tak jejich závazné pořadí. Primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví je rozdělení společné věci, sekundárním způsobem je přikázání společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu, přičemž posledním možným způsobem je nařízení prodeje společné věci ve veřejné dražbě. Přitom platí, že podílové spoluvlastníky nelze nutit k tomu, aby bylo spoluvlastnictví zachováno.14. Za podstatnou soud považuje skutečnost, že mezi žalobcem a žalovanou nebylo sporu o tom, že jejich podílové spoluvlastnictví k nemovitostem má být zrušeno, jakož mezi nimi panovala shoda i na tom, jakým způsobem má být toto spoluvlastnictví vypořádáno.15. Soud vzal přitom za prokázané, že mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o zrušení a vypořádání jejich spoluvlastnictví k nemovitostem, jakož vzal i za prokázané, že reálné rozdělení nemovitostí není dobře možné. Přihlédl i k postojům účastníků, kdy žádný z nich nechtěl ve spoluvlastnictví setrvat a ani neprojevil o nemovitosti zájem. Soud tedy poté, co dospěl k závěru, že účastníky tohoto řízení jsou všichni spoluvlastníci a předmětem zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je celá společná věc, tedy nemovitosti jako celek, vyhověl návrhu účastníků a jejich spoluvlastnictví k nemovitostem zrušil a nařídil jejich prodej ve veřejné dražbě s tím, že rozdělení čistého výtěžku prodeje bude realizováno dle velikosti spoluvlastnických podílů mezi jednotlivé spoluvlastníky.16. K tomu jen soud pro úplnost dodává, že možnost reálného rozdělení věci nebyla žádným z účastníků tvrzena, tím méně prokázána, zároveň nebylo ani zjištěno, že by pro případ eventuálního reálného rozdělení nemovitostí byl některý z účastníků schopen a ochoten nést náklady s tímto reálným rozdělením spojené. Nutno pak i zopakovat, že pro rozhodnutí soudu o vypořádání společných nemovitostí bylo podstatné, že žalobce ani žalovaná neměli o nemovitosti zájem.17. Jdeli o exekuci zahájenou na majetek žalované, soud ve stručnosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. , spisová značka, , ve kterém Nejvyšší soud vysvětlil, že při souběžném postižení téže nemovité věci se provede exekuce, která byla nařízena nejdříve, ale přednostně bude provedena exekuce prodejem společné nemovité věci. Tomu nebrání ani skutečnost, že na spoluvlastnický podíl povinného na předmětných nemovitých věcech jsou vedeny další, dříve zahájené exekuce, neboť podíl povinného z výtěžku exekučního řízení lze postihnout exekučním příkazem na přikázání jiné peněžité pohledávky.18. V souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, soud nepřiznal žádnému z účastníku právo na náhradu nákladů řízení. Jak plénum Ústavního soudu v tomto stanovisko vyložilo, v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ústavně zaručenou ochranou vlastnického práva a práva na soudní ochranu, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Soud přitom v této, projednané, věci žádné zvláštní důvody neshledal.