35 C 169/2025-67 — Okresní soud v České Lípě

Žalobou podanou dne 3. 7. 2025 se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení částky 59 317 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, které poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně sjednaného úroku ve výši 68,36 % p.a., včetně pojištění, a to ve 48 měsíčních splátkách po 2 792 Kč. Žalovaný žalobkyni zaplatil na poskytnutý úvěr celkem 8 splátek v celkové výši 11 174 Kč. Ke dni 22. 10. 2024 byl úvěr zesplatněn. Předmětem žaloby je částka 45 917,56 Kč, která představuje jistinu úvěru, včetně dlužného úroku ke dni zesplatnění; částka 998 Kč, která představuje smluvní pokutu; částka 400 Kč, která představuje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného; částka 11 476,34 Kč, která představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny od 24. 10. 2024 do podání žaloby; úrok z dlužné jistiny ve výši 39 253,04 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení, v sazbě 68,36 % p.a. Žalobkyně se rovněž domáhá přiznání zákonného úroku z prodlení. Podáním ze dne 20. 10. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět na jistině co do částky 4 041 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 041 Kč ve výši 12,75 % ročně od 24. 10. 2024 do 23. 12. 2024, z částky 4 041 Kč ve výši 12,75 % od 24. 12. 2024 do zaplacení, na smluvní pokutě ve výši 1 019,08 Kč a na úroku z úvěru ve výši 41,45 % p.a. z částky 39 253,04 Kč od 24. 10. 2024 do 16. 11. 2024.Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Podle § 84 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , a to dne , datum, . Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky, spolu úrokem ve výši 68,36 % p.a., splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 792 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 28. 2. 2024, jak vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru. Žalovaný zaplatil, podle tvrzení žalobkyně, celkem částku 11 174 Kč.Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně provedla hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v předložené formulářové listině nazvané hodnocení klienta vyplněno, že žalovaný je zaměstnán od , datum, a jeho pravidelný měsíční příjem činí 23 300 Kč. U výdajů bylo kalkulováno s částkou 11 368 Kč, kdy z této částky představuje 4 860 Kč životní minimum, částka 2 528 Kč splátky , Jméno žalobkyně, ., částka 3 980 Kč náklady na bydlení. Z těchto údajů bylo kalkulováno s volnými zdroji žalovaného ve výši 10 932 Kč. Informace o příjmech žalovaného byly ověřeny výpisy z bankovního účtu žalovaného. Žalobkyně však nedoložila, jakým konkrétním způsobem ověřovala tvrzené výdaje žalovaného, kdy k těmto tvrzení nedoložila žádné důkazy.S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace a doklady týkající se pouze jeho příjmů. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně si tedy u tvrzených výdajů žalovaného vystačila jen s velmi obecnými tvrzeními, které nijak neověřovala, ač tak učinit mohla a měla.Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. I přes poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., učiněné na ústním jednání dne , datum, , žalobkyně svá tvrzení nedoplnila, ani řádné a úplné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, ve vztahu k výdajům žalovaného neprokázala. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 28 826 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobci přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 28 826 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Od 24. 10. 2024 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacen