35 C 178/2025-12 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky 21 887,99 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ) dne , datum, uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnutou částku 10 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 8 469 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 393 Kč. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena ke dni 13. 6. 2023. Z celkové částky 20 393 Kč zbývá k úhradě částka 8 200 Kč na jistině a částka 8 687,99 Kč na dlužném poplatku. Celkový dluh tedy činí částku 21 887,99 Kč s příslušenstvím, přičemž příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení a úrok z úvěru, který předchůdkyně žalobkyně ke dni postoupení pohledávky částečně kapitalizovala, přičemž žalobkyně dále požaduje uhradit úrok až do úplného zaplacení žalované částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 27. 1. 2025.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila žádným způsobem.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle ust. § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitek.Z žalobkyní předložených listinných důkazů (karta zákazníka, smlouva o úvěru, smluvní podmínky, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání, předžalobní výzva s podacím lístkem) soud zjistil, že na základě ověření úvěruschopnosti žalované, která čerpala rodičovský příspěvek a žila ve společné domácnosti s partnerem, byla dne , datum, uzavřena mezi žalovanou, jako dlužníkem, a společností , právnická osoba, , jako věřitelem, smlouva o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně na základě této smlouvy poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě dále zavázala zaplatit poplatek ve výši 8 469 Kč a pojistné 1 924 Kč. Splatnost celé částky 20 393 Kč byla sjednána na 52 týdenních splátek po 393 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka přešla na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalované k zaplacení žalované částky s poštovním podacím lístkem.Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Na základě uvedených zjištění a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou je nutné posuzovat jako smlouvu spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná měla předchůdci žalobkyně z titulu úvěru vrátit částku celkem 20 393 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila dosud celkem 1 800 Kč, a to do dne 13. 6. 2023; zbylá částka k úhradě má činit žalovanou částku 21 887,99 Kč (tj. 8 200 Kč na jistině a 8 687,88 Kč na poplatku, kapitalizovaný úrok 1 013,97 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 779,46 Kč a úroky běžící).Soud má ze smlouvy o úvěru za opodstatněný požadavek na vrácení dlužné jistiny, úrok a pojistné. Soud však shledal nepřiměřeným úrok z úvěru ve výši 86 %. Tento úrok je představován souhrnným poplatkem, který se promítá do výše řádných splátek. Následně je dlužná jistina požadována s úrokem dalších 14,75 % ročně. Sjednaná výše úroku v daném případě natolik převyšuje obvyklou výši úroku, že je v rozporu s dobrými mravy, tak, jak tento rozpor vymezil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004.Ve věci 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 Nejvyšší soud dodal, že hranice mravnosti úroku se pohybuje okolo trojnásobku úrokové míry obvyklé u bank. Původní věřitel vyčíslil úrok na 86 %. Tato částka zřejmě zahrnuje i část poplatku ve výši 1 500 Kč (zprostředkování úvěru), 1 000 Kč (flexibilní splácení) a 998 Kč (komfortní splácení). Soudu je z jeho činnosti známo, že společnost , právnická osoba, standardně požaduje úhradu úroku kolem 20 %, jako je tomu i v tomto případě, pro dobu po splatnosti celého dluhu.Soud neshledal důvodným nárok na zaplacení zbývající části „souhrnného poplatku“. Toto ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se příčí dobrým mravům, jak je uvedené v citovaném § 580 o.z. Soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši a duplicitě těchto poplatků (resp. ve smyslu výše uvedeném „úroků“). Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o zápůjčce, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů půjčky. Pokud by byl souhrnný poplatek považován za kapitalizovaný úrok, dosahoval by uvedených 86 %, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Soud má tedy v souhrnu za to, že věřitel tímto způsobem obchází zákon, když zastírá dlužníku skutečnou výši nákladů zápůjčky. Soud tedy nemohl nárok na odměnu za administrativní činnosti žalobkyni dle žaloby přiznat. Z těchto důvodů soud ve výroku zamítl nárok žalobkyně na úhradu části uplatněných poplatků, tj. částky 3 498 Kč.Co do zbývající části dluhu soud žalobě vyhověl, a to i ohledně uplatněného příslušenství, přičemž o úhradě úroků z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o. z. Sazba úroku byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 830,96 Kč, přičemž tato částka představuje 68,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84,02 % a úspěchu žalované v rozsahu 15,98 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 876 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 887,99 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.