38 C 235/2025-27 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 10 710 Kč návrhem podaným dne 24. 3. 2025 s odůvodněním, že žalovaná dne 1. 4. 2022, 5. 5. 2022, 23. 6. 2022, 10. 2. 2023, 19. 2. 2023, 4. 1. 2024 a 6. 1. 2024 použila vozu MHD, který provozuje žalobkyně, bez platné jízdenky. Žalovaná nezaplatila jízdné, ani přirážky k jízdnému, ačkoliv jí žalobkyně adresovala výzvu k úhradě dlužných částek.2. Soud ve věci jednal a rozhodoval dne 15. 9. 2025 v nepřítomnosti účastníků (§101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy právní zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil, a žalovaná, ač řádně vyrozuměna o termínu jednání, se neomluvila, s tím, že pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní.3. Soud má za zjištěné, že žalovaná dne 1. 4. 2022 v 9:56 hodin použila jako cestující vozu městské hromadné dopravy provozované žalobkyní na lince 10, neuhradila jízdné, byla kontrolována na stanici I. P. Pavlova. Dále žalovaná dne 5. 5. 2022 v 10:05 hodin použila jako cestující vozu městské hromadné dopravy provozované žalobkyní na lince A, neuhradila jízdné, byla kontrolována na stanici Náměstí Míru. Dne 23. 6. 2022 v 07:47 hodin použila žalovaná jako cestující vozu městské hromadné dopravy provozované žalobkyní na lince A, neuhradila jízdné, byla kontrolována na stanici Strašnická. Dne 19. 2. 2023 v 08:00 hodin použila žalovaná jako cestující vozu městské hromadné dopravy provozované žalobkyní na lince B, neuhradila jízdné, byla kontrolována na stanici Můstek. Dne 10. 2. 2023 v 21:05 hodin použila žalovaná jako cestující vozu městské hromadné dopravy provozované žalobkyní na lince 16, neuhradila jízdné, byla kontrolována na stanici Orionka. Dne 4. 1. 2024 v 20:20 hodin použila žalovaná jako cestující vozu městské hromadné dopravy provozované žalobkyní na lince 1, neuhradila jízdné, byla kontrolována na stanici Krejcárek. Dne 6. 1. 2024 v 14:12 hodin použila žalovaná jako cestující vozu městské hromadné dopravy provozované žalobkyní na lince B, neuhradila jízdné, byla kontrolována na stanici Florenc. Žalované tak bylo vyúčtováno jízdné v ceně 30 Kč za každou jízdu a přirážka k jízdnému 1 500 Kč za každou jízdu. Žalovaná uvedené částky dosud neuhradila.4. Žalovaná tím, že se pověřenému pracovníkovi dopravního podniku neprokázala platnou jízdenkou, nesplnila povinnost uloženou jí v ustanovení § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v platném znění, a dopravnímu podniku vzniklo oprávnění požadovat po žalovaném jízdné a přirážku, jejíž výše je stanovena tehdy platnými smluvními přepravními podmínkami žalobkyně. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná porušila přepravní řád, neboť se při kontrole neprokázala platným jízdním dokladem. K povinnostem cestujícího patří prokázat se platným jízdním dokladem, jinak zaplatit jízdné a smluvními podmínkami stanovenou přirážku. Žalovaná cestovala vozem dopravního podniku bez platné jízdenky celkem v 7 případech. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni přirážky k jízdnému ve výši 10 500 Kč a jízdné ve výši 210 Kč.5. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 2 615 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 400 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), částky ve výši 315 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.