38 C 239/2025-66 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným po posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřela dne 22. 7. 2024 smlouvu o úvěru č. , číslo, , a na jejím základě mu téhož dne poskytla částku 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr v 48 měsíčních splátkách po 10 257 Kč, nominální úroková sazba byla sjednána ve výši 78,08 % ročně. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, uhradil celkem částku 10 257 Kč, dne 21. 11. 2024 proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně se domáhá vedle nesplacené jistiny ve výši 178 577 Kč (původní jistina ve výši 149 502,22 Kč + dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 29 074,78 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení také smluvních pokut ve výši 998 Kč (2x 499 Kč), nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč (2x 200 Kč) a částky 39 644,76 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny úvěru, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 78,08 % ročně z jistiny ve výši 149 502,22 Kč od 23. 11. 2024 do do 16. 12. 2024 ve výši 7 443,36 Kč a úroku ve výši 12,75 % ročně z jistiny ve výši 149 502,22 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, a Dodatku č. 1 ze dne 22. 7. 2024 (č.l.6-8, č.l. 29-30) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 492 336 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 10 257 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 78,07 % ročně, roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) činila 113,05 %. Smluvní pokuty byly upraveny v ustanovení čl. 6, za každý jednotlivý případ prodlení přesahující 30 dnů činily 499 Kč a dále 0,1% denně z dlužné částky. Z oznámení o schválení úvěru (č.l. 10) bylo zjištěno, že žalobkyně akceptovala návrh na uzavření smlouvy ve znění dodatku k této smlouvě a žalovanému bylo sděleno, že splnil podmínky pro čerpání úvěru ve výši 150 000 Kč. Ze splátkového kalendáře (č.l. 11) byly zjištěny předpisy jednotlivých splátek poskytnutého úroku. Z karty klienta (č.l. 12) bylo zjištěno, že žalovaný uhradil pouze jednu splátku ve výši 10 257 Kč. Z výzev k zaplacení ze dne 18. 10. 2024 a ze dne 18. 11. 2024 (č.l. 15, 16) bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných splátek (č. 2, 3, 4) a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud dlužné splátky neuhradí. Z oznámení ze dne 21. 11. 2024 (č.l. 13), které žalobkyně doložila včetně dodejky (č.l. 14), bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o zesplatnění úvěru a vyzván k okamžité úhradě zbývající dlužné částky ve výši 179 975 Kč. Z předsmluvního formuláře (č.l. 17-20) bylo zjištěno, že žalovaný byl seznámen s podmínkami a náklady úvěru, informacemi o výši úroku, RPSN, nákladech a sankcích za pozdní úhradu. Z listiny „Hodnocení klienta“ (č.l. 21) bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při poskytnutí úvěru z celkových příjmů žalovaného ve výši 49 409 Kč, tvořených příjmem ze zaměstnání, celkových výdajů ve výši 15 074 Kč, tvořených životním minimem 4 860 Kč, splátkami žalobkyni ve výši 1 580 Kč a náklady na bydlení ve výši 8 634 Kč. Žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , na hlavní pracovní poměr. Z potvrzení o příchozí úhradě ze dne 22. 7. 2024 (č.l. 22) soud zjistil, že na účet žalovaného byla dne 8. 7. 2024 připsána částka 51 551 Kč s označením „mzdy 0624“. Z listiny označené jako „Prohlášení klienta“ (č.l. 23-24) bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil, že byl seznámen s podmínkami úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 25) soud zjistil, že žalobkyně vyplatila dne 22. 7. 2024 na účet č. , č. účtu, částku 150 000 Kč. Z výpisu nebankovního registru NRKI (č. l. 26) soud zjistil, že žalobkyně zjišťovala vhodnost žalovaného k poskytnutí úvěru. Z listiny Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (č. l. 31) soud zjistil podmínky žalobkyně v při uzavírání smluv na dálku. Ze základní informace o klientovi (č. l. 34) soud zjistil, kontaktní informace žalovaného, číslo smlouvy, číslo účtu, datum žádosti o úvěr, datum podpisu smlouvy a datum vyplacení úvěru. Z listiny Důkaz o odeslání 1,- Kč (č.l. 34 p. v.) soud zjistil, že žalovanému byla na jeho účet zaslána autorizační platba ve výši 1 Kč. Z listiny Zaslaná SMS (Informace o vyplacení) (č.l. 35) soud zjistil, že žalovaný byl informován o zaslání autorizační platby ve výši 1 Kč, s výzvou, ať variabilní symbol této platby použije jako podpisový kód pro odpovědní SMS, čímž dojde k podpisu následujících dokumentů: návrh smlouvy, prohlášení klienta, dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru, informace pro klienty, formulář hodnocení klienta, čestné prohlášení politicky exponované osoby, souhlasy se zpracováním osobních údajů a další souhlasy. Z listiny Důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení) (č.l. 35 p. v.) soud zjistil, že žalovaný odpověděl na potvrzovací SMS. Žalobkyně soudu předložila též fotokopii občanského průkazu žalovaného (č.l. 36-37). Z předžalobní výzvy ze dne 13. 6. 2025 (č.l. 9), kterou žalobkyně doložila včetně podacího archu (č.l. 27), soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky ve výši 179 975 Kč.4. Soud má na základě provedeného dokazování za zjištěné, že na základě smlouvy o úvěru a dodatku č. 1 uzavřené dne 22. 7. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným byla žalovanému poskytnuta částka 150 000 Kč, kterou se zavázal splatit žalobkyni ve 48 měsíčních splátkách po 10 257 Kč, s úrokem ve výši 78,08 % ročně, RPSN činila dle žalobkyně 113,05 %. Žalobkyně příjmy žalovaného zjistila z potvrzení o příchozí úhradě ze dne 8. 7. 2022, které poskytla banka žalovaného, existenci a trvání pracovního poměru žalovaného nezjišťovala. Výdaje žalovaného zjistila žalobkyně z prohlášení žalovaného, kde deklarované výdaje činily částku 15 074 Kč (včetně částky životního minima ve výši 4 860 Kč a nákladů na bydlení ve výši 8 634 Kč). V tomto prohlášení žalovaný deklaroval své měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši 49 409 Kč. Žalobkyně měla k posouzení úvěruschopnosti k dispozici výpis databáze NRKI.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v , adresa, , potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnos