51 C 271/2025-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 10 351,29 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „věřitel“) uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 900 Kč, který měl žalovaný vrátit nejpozději do 17. 2. 2024. Věřitel měl poskytovat úvěr prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Peněžní prostředky měly být zaslány na účet žalovaného pod blíže nespecifikovaným variabilním symbolem v lednu 2023. Žalobkyně se po žalovaném domáhá vedle nesplacené jistiny úvěru ve výši 4 900 Kč také poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 451,29 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, .2. Žalovaný se k podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) nijak nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne , datum, . žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání bez dalšího nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání společně s žalobou doručeno dne 22. 9. 2025, nicméně se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas neomluvil, nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování.4. Soud na základě provedeného dokazování (zpráva banky ze dne 9. 9. 2025, smlouva o postoupení pohledávky spolu se seznamem postupovaných pohledávek, dokument označený jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , podací lístek, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva) dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by mezi věřitelem a žalovaným došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , a to s ohledem na elektronický způsob uzavření tvrzené smlouvy, když zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného. Ve smlouvě byl sice označen účet, jehož vlastníkem a disponentem je žalovaný, to však neprokazuje, že by se jednalo o osobu žalovaného, která takové údaje poskytl a současně projevil vůli s uzavřením smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) Soud se proto zabýval tím, zda by bylo možné nárok žalobkyně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. V řízení však nebyl prokázán ani skutkový děj tvrzený žalobkyní týkající se poskytnutí peněžních prostředků na účet žalovaného pod blíže nespecifikovaným variabilním symbolem v lednu 2023 (jak zněl důkazní návrh žalobkyně). Na účet žalovaného nebyla v lednu 2023 připsána žádná platba ve výši 4 900 Kč, jak soud zjistil provedením navrženého důkazu – vyžádáním zprávy banky týkající se poskytnutí peněžních prostředků. Žalobkyně byla navíc současně s předvoláním k jednání vyzvána k vysvětlení rozporů ve skutkových tvrzení a rozporů zjištěných z předložených důkazních prostředků (rozpory v identifikaci postupované pohledávky v oznámení o postoupení pohledávky, stejně tak i v předžalobní výzvě). Žalobkyně však ke dni nařízeného jednání tyto rozpory nijak neodstranila, byť k tomu byla soudem v rámci přípravy na jednání prostým přípisem vyzvána. Nárok tudíž nebylo možné posoudit ani jako nárok na bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z., protože v řízení nebyl prokázán skutkový děj žalobkyně. Protože se žalobkyně nedostavila na jednání dne , datum, , soud nemohl žalobkyni poučit podle § 118a o. s. ř., neboť se jedná o procesní poučení, které soud poskytuje účastníkům, kteří se k nařízenému jednání dostavili.5. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala existenci jejího nároku ani z titulu tvrzené smlouvy o úvěru, ani v řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaný na úkor věřitele/žalobkyně obohatil, neboť nedošlo k prokázání o zaslání částky 8 000 Kč na účet žalovaného pod v.s. , var. symbol, , jak v řízení žalobkyně tvrdila. Žaloba byla proto v plném rozsahu zamítnuta jako nedůvodná.6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, náležela by mu náhrada nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.