58 C 58/2025-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vůči žalovanému zaplacení shora specifikované částky s příslušenstvím, a to z titulu § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 30. 6. 2025 (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“). Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný je evidován jako provozovatel vozidla RZ , SPZ, , k němuž neměl žalovaný v období od 31. 5. 2024 do 29. 7. 2024 a v období od 30. 7. 2024 do 4. 12. 2024 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nikterak nevyjádřil.3. Soud rozhodl věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.”), bez nařízení jednání, protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto procesním postupem souhlasila již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud jeho souhlas předpokládat (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovil souhlas.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Žalovaný je od 8. 7. 2019 zapsán v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel v registru evidovaného vozidla RZ , SPZ, , které má zdvihový objem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 a k němuž nebylo v obdobích od 31. 5. 2024 do 29. 7. 2024 a od 30. 7. 2024 do 4. 12. 2024 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně výzvami ze dne 27. 9. 2024 a ze dne 9. 1. 2025 vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně ve výši 3 900 Kč (období bez pojištění o délce 60 dnů násobeno denní sazbou ve výši 65 Kč) a ve výši 8 320 Kč (období bez pojištění o délce 128 dnů násobeno denní sazbou ve výši 65 Kč). Tyto výzvy, obsahující i lhůtu k úhradě do 60 dnů od doručení výzvy, poučení o okolnostech vylučujících vznik práva žalobkyně na příspěvek nebo výňatek ze zákona č. 30/2024 Sb., byly odeslány na adresu žalovaného uvedenou v registru silničních vozidel a doručovány žalovanému dne 1. 10. 2024, resp. dne 10. 1. 2025 (k tomu viz informace z RSV, výpis z RSV, výzvy k úhradě včetně sledování zásilek, to vše založeno v elektronickém spisu CEPR).6. Z ostatních provedených důkazů pak soud nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.7. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle § 6, § 45 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 30. 6. 2025 (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“), jakož i podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“), a podle vyhlášky č. 69/2024 Sb., ve znění účinném od 1. 4. 2024. Otázku úroku z prodlení pak soud posoudil zejména podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. Soud žalobkyní uplatněný nárok shledal zcela důvodným. Žalovaný byl v obdobích od 31. 5. 2024 do 29. 7. 2024 a od 30. 7. 2024 do 4. 12. 2024 zapsán v registru silničních vozidel jako provozovatel v registru evidovaného vozidla RZ , SPZ, . Má se tak za to, že žalovaný byl i skutečným provozovatelem tohoto vozidla [v souladu s § 6 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. ve spojení s § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb.]. K vozidlu nebylo ve shora uvedených obdobích sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně včas, v jednoroční prekluzivní lhůtě, vyzvala žalovaného k zaplacení příspěvku za dobu bez pojištění odpovědnosti, její výzvy k úhradě přitom obsahovaly náležitosti požadované zákonem (§ 46 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb.). Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek za období bez pojištění odpovědnosti (§ 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb.), jakož mu vznikla i povinnost zaplatit žalobkyni paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, celkem tedy 600 Kč (§ 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. ve spojení s § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb.). Samotná výše příspěvku je pak určena součinem počtu dnů, kdy nebylo vozidlo RZ , SPZ, pojištěno, a příslušné denní sazby pro toto vozidlo, tedy v daném případě 60 dnů, resp. 128 dnů × 65 Kč [§ 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 69/2024 Sb.].9. Jako důvodný posoudil soud i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení od 12. 12. 2024, resp. od 26. 3. 2025, protože v tyto dny byl žalovaný prokazatelně již v prodlení se zaplacením příspěvků.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady řízení ve výši celkem 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem v souhrnné výši 1 815 Kč stanovené podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 a odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a skládající se z odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání návrhu ve věci samé) při sazbě za úkon ve výši 400 Kč, dále z paušální částky za tyto úkony ve výši 300 Kč (3 × 100 Kč) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o plnění k rukám advokátky žalobkyně pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř.