Okresní soud v České Lípě 11 C 64/2026-16 – Neplatnost právního jednání

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) soudu doručenou dne 13.11.2025 se žalobkyně domáhá, aby žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky 128 739,68 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 5.5.2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr a dále zaplatit poplatek ve výši 28 285 Kč (zahrnující částku za zpracování úvěru, částku za sjednání komfortního a flexibilního splácení a kapitalizovaného úroku), ve sjednaných 21 měsíčních splátkách po 2 300 Kč. Žalovaná neuhradila na svůj dluh ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Žalobkyně tedy požaduje přiznání částky 54 594,10 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 20 000 Kč a dlužný poplatek ve výši 24 594,10 Kč a smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 1 485 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 546,67 Kč, běžný úrok a úrok z prodlení (nárok 1). Žalobkyně žalobu dále odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou dne 17.4.2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr a dále zaplatit poplatek ve výši 40 008 Kč (zahrnující částku za zpracování úvěru, částku za sjednání komfortního a flexibilního splácení a kapitalizovaného úroku), ve sjednaných 21 měsíčních splátkách po 3 334 Kč. Žalovaná uhradila na svůj dluh celkem částku 6 800 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Žalobkyně tedy požaduje přiznání částky 74 145,58 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 23 200 Kč a dlužný poplatek ve výši 35 945,58 Kč a smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 1 795,49 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 781 Kč, běžný úrok a úrok z prodlení (nárok 2).2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).3. Soud při posouzení nároku vycházel z listin žalobkyní předložených – v případě nároku 1 zejména Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5.5.2023, Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru a Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr. V případě nároku 2 pak ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17.4.2023, Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru a Zákaznické karty – žádosti o úvěr.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z)., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 17.4.2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, včetně poplatku ve výši 36 669 Kč a Doplňkové pojištění ve výši 3 339 Kč (tj. 30 000 Kč + 40 008 Kč) v dohodnutých 21 měsíčních splátkách po 3 334 Kč a poslední splátkou ve výši 3 328 Kč. Na poskytnutý úvěr žalovaná uhradila celkem 6 800 Kč, jak vyplývá z Tabulky umoření (nárok 2). Soud provedeným dokazováním dále zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 5.5.2023 uzavřena další smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr, včetně poplatku ve výši 24 946 Kč a Doplňkové pojištění ve výši 3 339 Kč (tj. 30 000 Kč + 28 285 Kč) v dohodnutých 21 měsíčních splátkách po 2 300 Kč a poslední splátkou ve výši 2 285 Kč. Na poskytnutý úvěr žalovaná neuhradila ničeho, jak vyplývá z Tabulky umoření (nárok 1).11. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky za žalovanou postoupila žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025, kterou žalobkyně doložila včetně příslušného seznamu. O této skutečnosti byla žalovaná informována, jak vyplývá z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28.4.2025, v němž byla také vyzvána k úhradě dlužné částky 139 836,44 Kč.12. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, právní předchůdkyně žalobkyně provedla hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích v rámci vyplnění formulářové listiny tzv. Karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr, dle které byla žalovaná v rozhodnou dobu na mateřské/rodičovské dovolené, bydlela v nájmu. Příjem žalované činil dle těchto karet 10 000 Kč. V rámci ostatních příjmů domácnosti byla uvedena částka 38 000 Kč bez jakéhokoliv upřesnění zdroje těchto příjmů. U výdajů žadatele byla uvedena odhadovaná částka 6 000 Kč. Žalovaná jako žadatelka v případě nároku 1 dále uvedla, že interní splátky PF činí 3 334 Kč. Také stvrdila, že uvedené údaje jsou správné. Z karty zákazníka vyplývá, že poskytovatel úvěru (zprostředkovatel) příjem žadatele ověřil dle výpisů z bankovního účtu za měsíce únor až duben 2023 a dále z rozhodnutí o přiznání dávky a dále z informací sdělených žadatelem. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy žalobkyní nebyly. Předloženy nebyly ani výše uvedené výpisy z účtu a rozhodnutí o přiznání dávky. Nebylo tak doloženo a prokázáno, zda a jak byla ověřována existence dalších spotřebitelských úvěrů a výše splátek těchto úvěrů. Nebylo doloženo a prokázáno, zda a jak byla zjišťována a ověřována uváděná výše měsíčních výdajů (např. na bydlení, energie a další běžné životní výdaje). Uvedená částka na měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč se jeví jako vysoce nepravděpodobná, a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že žije v nájemním bytě, také naprosto podhodnocená. Navíc je nutné zdůraznit, že žalovaná čerpala úvěry dva, a to v rozmezí pouhých 14 dnů. Z této skutečnosti vyplývá, že žalovaná pravděpodobně nebyla schopná splácet ani první poskytnutý úvěr.13. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právní předchůdkyně žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právní předchůdkyni žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná čerpala hned dva úvěry ve velmi krátké době, lze mít důvodně za to, že nebyla schopna poskytnuté úvěry splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila.14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti, když podle ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.17. Obezřetnost a důslednost právního předchůdkyně žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalované, byť současně prohlásila, že jsou „pravdivé a úplné.“ Celkové měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč, ani rámcově neodpovídají obvyklým výdajům na zajišťování životních potřeb dospělého jedince, o to více v případě, že takový jedinec bydlí v nájemním bytě. Právní předchůdkyně žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, aniž by tato blíže ověřila, ač tak udělat mohla a měla, např. smlouvami o dalších úvěrových produktech žalované, Potvrzení o dalších příjmech domácnosti a Potvrzení jejích členů o způsobu podílení se na výdajích domácnosti stran žalované aj.18. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána byla, a následně kladně vyhodnocena. Právní předchůdkyně žalobkyně tak neposoudila schopnost splácet úvěr ze strany žalované řádně, když z vyplněných údajů v Zákaznické kartě lze bez dalšího o uvedeném pochybovat. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutými finančními prostředky a jí dosud uhrazenou částkou. Žalovaná uhradila toliko částku 6 800 Kč a zbývá jí tak uhradit částku 43 200 Kč, proto soud žalobě vyhověl co do této částky a zamítl ji co do částky 34 594,10 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 485 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 7.5.2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 546,67 Kč, částky 50 945,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 795,49 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 23 200 Kč od 29.4.2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 781,07 Kč a dále rozdílu mezi výrokem I. přiznaným a žalobou uplatňovaným úrokem z prodlení částky 79 484,12 Kč s příslušenstvím.19. Co se týče úroku z prodlení, byl žalobkyni přiznán v zákonné výši v souladu s ustanovením § 1970 a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částky dosud žalovanou neuhrazené, a to od 23.10.2025 na základě stanovené lhůty splatnosti dle Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 7.10.2025, kterou žalobkyně doložila včetně Podacího lístku z téhož dne, kdy lhůta k zaplacení dlužné částky ve výší 137 960,17 Kč byla stanovena ke dni 22.10.2025.20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný byl ve sporu poměrně úspěšnější, prokazatelně mu však žádné náklady nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.