12 C 293/2024-42 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala proti prvé žalované , Jméno žalované, a druhému žalovanému , jméno FO, zaplacení shora specifikované částky spolu s příslušenstvím. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že oba žalovaní se stali členy družstva (žalobkyně), pročež mezi nimi jako nájemci a žalobkyní jako pronajímatelem byla uzavřena dne 20. 1. 2022 nájemní smlouva, na jejímž základě byly žalovaným přenechány k užívání pozemek p. č. , číslo, , pozemek st. p. č. , číslo, , jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., zem. stav., pozemek st. p. č. , číslo, , jehož součástí je stavba , adresa, , a pozemek p. č. , číslo, to vše zapsáno na LV č. , číslo, vedeném pro k. ú. , adresa, a obec , adresa, (dále jen „nemovitosti“). Žalovaní se zavázali hradit nájemné ve výši 12 000 Kč měsíčně po dobu prvních 12 měsíců trvání nájmu, následně pak ve výši 19 507 Kč s tím, že nájemné bylo splatné vždy do konce měsíce. Pro dlouhodobé neplacení nájemného bylo dne 18. 10. 2022 rozhodnuto o vyloučení žalovaných z družstva (žalobkyně), v důsledku čehož zaniklo žalovaným i právo nájmu nemovitostí. Vzhledem k tomu, že žalovaní nemovitosti nevyklidili a žalobkyni odevzdali, vznikl žalobkyni nárok na náhradu za užívání nemovitostí ve výši ujednaného nájemného, celkem 74 717 Kč. Dne 16. 11. 2023 uzavřeli žalovaní se žalobkyní dohodu o uznání a způsobu splnění dluhu, v níž žalovaní uznali co do důvodu a výše svůj dluh 74 717 Kč, který se zavázali splatit v celkem 38 pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč (poslední splátka ve výši 717 Kč) splatných vždy do konce příslušného kalendářního měsíce, a to počínaje lednem 2024. Současně byla ujednána ztráta výhody splátek. Žalovaní však nezaplatili jedinou splátku a dne 18. 3. 2024 jim bylo zasláno oznámení o zesplatnění dluhu včetně výzvy k jeho úhradě. Žalovaní, a to i navzdory předžalobní výzvě ze dne 16. 4. 2024, na svůj dluh ničeho neuhradili.2. Prvá žalovaná , Jméno žalované, se při jednání před soudem konaném dne 11. 11. 2024 k uplatněnému nároku věcně vyjádřila tak, že příslušnou dohodu o uznání a způsobu splnění dluhu podepsala pod nátlakem, k čemuž doplnila, že žalobkyně nemovitosti prodávala třetí osobě, přičemž žalované bylo řečeno, že jestliže dohodu nepodepíše, koupě se nerealizuje.3. Soud věc projednal na jednáních konaných dne 11. 11. 2024 a dne 15. 1. 2026. Žalobkyně se z druhého jednání řádně a včas omluvila, k její podmíněné žádosti o případné odročení jednání nebylo možné přihlížet [k tomu viz § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.”)]. Prvá žalovaná se k druhému jednání bez omluvy nedostavila a ani včas z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc při jednání konaném dne 15. 1. 2026 projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Nutno doplnit, že druhý žalovaný , jméno FO, dne , datum, , tedy v průběhu řízení, zemřel a soud usnesením ze dne 13. 10. 2025, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 12. 11. 2025, řízení vůči němu zastavil a rozhodl, že mezi ním a žalobkyní nemá nikdo právo na náhradu nákladů řízení.5. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.6. Dne 16. 11. 2023 žalovaná a žalobkyně podepsaly dohodu o uznání a způsobu splnění dluhu, ve které prohlásily, že žalovaná spolu s , jméno FO, se dne 20. 1. 2022 stali členy bytového družstva a na základě nájemní smlouvy jim bylo zřízeno užívací právo k nemovitostem s tím, že dne 18. 10. 2022 bylo rozhodnuto o jejich vyloučení z bytového družstva pro dlouhodobé neplacení nájemného. Po skončení nájmu žalovaná s , jméno FO, nemovitosti nevyklidili a neodevzdali, neoprávněně je stále užívají. Žalovaná výslovně uznala svůj dluh z titulu dlužné náhrady za užívání nemovitostí po skončení nájmu ve výši 74 717 Kč, který se zavázala uhradit v pravidelných celkem 37 měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč a poslední (38.) splátce ve výši 717 Kč; splatnost jednotlivých splátek byla ujednána vždy do konce příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2023. Dále bylo ujednáno, že neuhradí-li žalovaná řádně a včas jakoukoliv splátku, může žalobkyně požadovat okamžité zaplacení celé dosud neuhrazené části dluhu na náhradě, a to včetně veškerého příslušenství (k tomu viz dohoda o uznání a způsobu splnění dluhu v elektronickém spisu CEPR).7. Dopisem ze dne 18. 3. 2024, odeslaným prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 19. 3. 2024 a žalované dodaným dne 20. 3. 2024, žalobkyně oznámila žalované, v návaznosti na to, že nebyla zaplacena jediná splátka, zesplatnění dluhu a současně vyzvala žalovanou k úhradě částky 74 717 Kč nejpozději do 10. 4. 2024 (k tomu viz oznámení o zesplatnění dluhu a výzva k úhradě dluhu včetně podacího lístku a dokladu o dodání žalované, to vše v elektronickém spisu CEPR).8. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.9. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle § 1868 a násl., § 1931, § 2053 a podle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“). Otázku úroku z prodlení pak soud posoudil podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.10. Podle § 1931 o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.11. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.12. Podle § 2270 o. z. uzavře-li nájemní smlouvu s pronajímatelem více osob, stanou se společnými nájemci bytu; společným nájemcem bytu se stane i osoba, která se souhlasem stran přistoupí ke smlouvě (odst. 1). Co platí o nájemci, platí obdobně o společných nájemcích, není-li dále stanoveno jinak (odst. 2).13. Podle § 2295 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.14. Po provedeném dokazování soud žalobkyní uplatněný nárok shledal důvodným. Žalovaná dne 16. 11. 2023 podepsáním dohody o uznání a způsobu splnění dluhu (v písemné formě) uznala vůči žalobkyni svůj dluh, a to jak co do důvodu (náhrady ve výši ujednaného nájemného ve smyslu § 2295 o. z. za období od zániku práva nájmu k nemovitostem do data podepsání dohody), tak co do výše (tedy co do částky 74 717 Kč). Toto právní jednání žalované je nutné kvalifikovat jako uznání dluhu podle § 2053 o. z., které představuje vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. To má z procesního hlediska za následek přenesení důkazního břemene na žalovanou, která – pokud chtěla být ve sporu úspěšná – musela prokázat (především) neexistenci uznaného dluhu. Žalovaná však nic takového neprokázala, na poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. nereagovala, jednání soudu dne 15. 1. 2026 se bez omluvy již neúčastnila. Rovněž pak žalovaná ani netvrdila (tím méně pak prokazovala), že by splátky sjednané v dohodě o uznání dluhu řádně a včas splácela. Soud tedy poté, co posoudil postup žalobkyně, která v souladu s obsahem dohody o uznání dluhu tento dluh zesplatnila, jako oprávněný, žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jako důvodný shledal soud tak i nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení jdoucí od 11. 4. 2024, protože již dne 20. 3. 2024 se výzva k úhradě zesplatněného dluhu dostala do dispoziční sféry žalované. Výše úroku z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalované povinnost jí nahradit účelně vynaložené náklady řízení ve výši celkem 20 589 Kč. Tyto náklady sestávajía. ze zaplaceného soudního poplatku 2 989 Kč;b. z mimosmluvní odměny advokátky žalobkyně za čtyři úkony právní služby po 4 100 Kč za úkon, celkem tedy 16 400 Kč (z tarifní hodnoty 74 717 Kč), a sice za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, žalobu a účast na jednání před soudem, to vše dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“);c. za shora uvedené úkony právní služby čtyři paušální náhrady výdajů ve výši celkem 1 200 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.16. O plnění k rukám advokátky žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř., o lhůtě k plnění pak podle § 160 odst. 1 o. s