12 C 389/2024-87 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky 48 062,92 Kč spolu se shora specifikovaným příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 26. 10. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Tyto prostředky se žalovaná zavázala vrátit spolu s částkou 19 828 Kč (sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 733 Kč, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 595 Kč) v celkem 45 týdenních splátkách po 1 108 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, kdy informace získané od žalované o jejích rodinných, majetkových nebo pracovních poměrech ověřila doklady vyžádanými od žalované. Žalovaná na svůj dluh z úvěrového smlouvy neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou z úvěrové smlouvy byla s účinností ke dni 29. 1. 2024 postoupena žalobkyni.2. Žalovaná se k uplatněnému nároku nikterak nevyjádřila.3. Soud věc projednal na jednáních konaných dne 16. 12. 2025 a dne 29. 1. 2026. Žalovaná se ani k jednomu z jednání bez omluvy nedostavila a ani včas z důležitého důvodu nepožádala o jejich odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Dne 26. 10. 2022 uzavřely právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná úvěrovou smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaná obdržela – s ohledem na sjednání doplňkové služby komfortního a flexibilního splácení – v hotovosti. Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala zaplatit částku celkem 49 828 Kč, a to formou 45 týdenních splátek po 1 108 Kč s tím, že poslední splátka činí 1 076 Kč (k tomu viz úvěrová smlouva v elektronickém spisu CEPR).6. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že žije s rodiči, je svobodná, nezaměstnaná, její čistý měsíční příjem činí 15 900 Kč, další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 45 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že její odhadované měsíční výdaje jsou 5 800 Kč. Tyto údaje sdělené žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřovala (k tomu viz zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr v elektronickém spisu CEPR).7. Žalovaná na dluh z úvěrové smlouvy nezaplatila ničeho (k tomu viz tabulka umoření v elektronickém spisu CEPR).8. Pohledávka za žalovanou z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni (k tomu viz smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek v elektronickém spisu CEPR).9. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.10. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“).11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že pohledávka za žalovanou z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.).17. Dále soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalované, tzn., zda právní předchůdkyně žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalované (zejména porovnáním jejích běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalované nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).18. Soud provedeným dokazováním zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy nikterak neověřovala údaje získané od žalované. Má-li být přitom zachována alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné jak bez reálného zjištění pravidelných příjmů spotřebitele, tak i jeho podstatných, zcela základních, výdajů, které lze u každého člověka rozumně očekávat. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neposoudila, neboť nikterak neověřovala příjmovou ani výdajovou stránku žalované, ačkoliv měla, v důsledku čehož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).19. To má za následek, že žalobkyně má vůči žalované jako smluvní straně, která s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu uzavřela a které právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr poskytla, podle § 87 odst. 1 ZoSÚ právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Soud tedy vyhověl žalobě co do částky 30 000 Kč, kterou žalovaná při uzavření úvěrové smlouvy od právní předchůdkyně žalobkyně převzala.20. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, protože pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nejsou zbylé žalobkyní uplatněné nároky, opírající se o tuto smlouvu, důvodné, a to ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V tomto ohledu soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti dlužného zůstatku jistiny, v důsledku čehož se žalovaná dosud nemohla ocitnout v prodlení.21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, a to v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly [pro úplnost nutno dodat, že při posouzení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně se po žalované domáhala, k datu vyhlášení rozsudku, zaplacení částky celkem 74 502,91 Kč, úspěšná však byla jen co do částky 30