12 C 9/2025-44 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 47 936 Kč spolu se shora specifikovaným příslušenstvím. Žalovaný uzavřel podle žalobkyně s její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), jednak dne 4. 10. 2019 smlouvu o zápůjčce č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva 1“), jednak dne 21. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva 2“). Jednotlivé nároky pak žalobkyně blíže odůvodnila následujícím způsobem:a. na základě úvěrové smlouvy 1 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem v kapitalizované výši 6 092 Kč, odměnou za zpracování a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 13 756 Kč a poplatkem za vedení účtu ve výši 740 Kč (případně i s pojistným, bylo-li sjednáno), a to formou 24 měsíčních splátek po 2 525 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 9. 10. 2021. Při posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací, které žalovaný uvedl v zákaznické kartě ze dne 4. 10. 2019, přičemž dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. Žalovaný dluh z úvěrové smlouvy 1 v plné výši nesplatil, uhradil celkem 35 365 Kč. Pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy 1 byla s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupena žalobkyni.b. Na základě úvěrové smlouvy 2 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem v kapitalizované výši 6 854 Kč, odměnou za zpracování a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 15 413 Kč a poplatkem za vedení účtu ve výši 833 Kč (případně i s pojistným, bylo-li sjednáno), a to formou 24 měsíčních splátek po 2 838 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 26. 7. 2021. Při posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací, které žalovaný uvedl v zákaznické kartě ze dne 21. 7. 2019, přičemž dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. Žalovaný dluh z úvěrové smlouvy 2 v plné výši nesplatil, uhradil celkem 45 387 Kč. Pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy 2 byla s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se k uplatněným nárokům nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal na jednáních konaných dne 9. 12. 2025 a dne 29. 1. 2026. Žalovaný se ani k jednomu z jednání bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o jejich odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Dne 4. 10. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu 1, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 10. 2019, a to na účet č. , č. účtu, uvedený v úvěrové smlouvě 1, úvěr ve výši 40 000 Kč. Za jeho poskytnutí se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši celkem 20 588 Kč, a to formou 24 měsíčních splátkách po 2 525 Kč s tím, že poslední splátka činí 2 513 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy 1 žalovaný ve své žádosti o úvěr uvedl, že bydlí v nájmu, je ženatý, pracuje na plný úvazek jako svářeč u Bombardier a.s. s čistým měsíčním příjmem ve výši 40 000 Kč s tím, že další čisté příjmy domácnosti činí 10 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že již splácí právní předchůdkyni žalobkyně celkem 2 800 Kč měsíčně a jeho odhadované měsíční výdaje jsou 6 500 Kč. Tyto údaje sdělené žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřovala (k tomu viz úvěrová smlouva 1 a zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr v elektronickém spisu CEPR, dále potvrzení o provedené tuzemské platbě na č. l. 36 spisu).6. Žalovaný na dluh z úvěrové smlouvy 1 zaplatil v období od 25. 11. 2019 do 22. 2. 2022 celkem 35 365 Kč (k tomu viz tabulka umoření v elektronickém spisu CEPR).7. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy 1 byla postoupena žalobkyni (k tomu viz smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek v elektronickém spisu CEPR).8. Dne 21. 7. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu 2, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 22. 7. 2019, a to na účet č. , č. účtu, uvedený v úvěrové smlouvě 2, úvěr ve výši 45 000 Kč. Za jeho poskytnutí se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši celkem 23 100 Kč, a to formou 24 měsíčních splátkách po 2 838 Kč s tím, že poslední splátka činí 2 826 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy 2 žalovaný ve své žádosti o úvěr uvedl, že bydlí v nájmu, je ženatý, pracuje na plný úvazek jako svářeč s čistým měsíčním příjmem ve výši 35 000 Kč s tím, že další čisté příjmy domácnosti činí 17 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že jeho odhadované měsíční výdaje jsou 6 500 Kč. Tyto údaje sdělené žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřovala (k tomu viz úvěrová smlouva 2 a zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr v elektronickém spisu CEPR, dále potvrzení o provedené tuzemské platbě na č. l. 37 spisu).9. Žalovaný na dluh z úvěrové smlouvy 2 zaplatil v období od 23. 8. 2019 do 22. 2. 2022 celkem 45 387 Kč (k tomu viz tabulka umoření v elektronickém spisu CEPR).10. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy 2 byla postoupena žalobkyni (k tomu viz smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek v elektronickém spisu CEPR).11. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.12. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrových smluv 1 a 2 (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném v témže období (dále jen „o. z.“).13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. K posledně citovanému zákonnému ustanovení nutno doplnit, že judikatura obecných soudů dovodila, že aplikace ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ i ve znění účinném do 28. 5. 2022 působí absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.19. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že pohledávky za žalovaným z titulu úvěrových smluv 1 a 2 byly postoupeny žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.). Dále soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřeli dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., které byly zároveň smlouvami o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst