34 C 137/2022-41 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 24 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“), uzavřela s žalovaným dne 10. 11. 2017 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli půjčenou částku spolu s úrokem ve výši 25,85 % p. a. a dále částku ve výši 17 520 Kč (tj. poplatek za uzavření úvěru ve výši 960 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 5 280 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 4 560 Kč), a to v 13 měsíčních splátkách po 3 120 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem žalovaný neuhradil ničeho. Pohledávku za žalovaným následně nabyla společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a to na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018. Dále byla pohledávka postoupena dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 na společnost , právnická osoba, a dne 9. 6. 2021 na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován. Žalobkyně nyní po žalovaném požaduje zaplacení dlužné částky spolu s úrokem a s úrokem z prodlení, poplatky nepožaduje. Žalobkyně dále uvedla, že původní věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného.Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní byly dostačující a žalobkyně sdělila, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez jednání, soud usnesením vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě jednoho týdne vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalovanému bylo usnesení doručeno ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dnem 28. 11. 2025. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil, soudu nic netvrdil ani nedoložil.Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z Předpisu splátek soud zjistil, že původní věřitel uzavřel dne 10. 11. 2017 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl částku 24 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 17 520 Kč, který tvoří poplatek za uzavření úvěru ve výši 960 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 5 280 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 4 560 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 41 520 Kč (24 000 Kč + 17 520 Kč) v třinácti měsíčních splátkách po 3 120 Kč. RPSN činila 189,38 %. Žalovaný úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsal. Žalovaný neuhradil ničeho.Ze Smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 soud zjistil, že pohledávku za žalovaným následně nabyla společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a ze dne 9. 6. 2021 a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla následně postoupena dne 11. 12. 2019 na společnost , právnická osoba, a dne 9. 6. 2021 byla tato pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. O tomto postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne 6. 2. 2020 a ze dne 10. 5. 2022. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.Ze Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 10. 11. 2017 byli zjištěno, že žalovaný byl svobodný, bydlel v nájmu, neměl žádnou vyživovací povinnost. Jeho měsíční příjem činil 12 969 Kč, jeho výdaje činily 8 500 Kč měsíčně. Z dokumentu označeném Credit scoring ze dne 10. 11. 2017 soud zjistil, že žalovanému bylo možno poskytnout úvěr ve výši maximálně 25 000 Kč. Z pracovní smlouvy ze dne 12. 7. 2017 a z Dohody o pracovní činnosti z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . jako seřizovač na dobu určitou do 30. 9. 2018 se mzdou 91 Kč/hod. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že průměrná měsíční mzda žalovaného činila 12 – 13 000 Kč. Z předložených nájemních smluv bylo zjištěno, že žalovaný hradil nájemné za užívání bytu ve výši 7 500 Kč měsíčně.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Před poskytnutím úvěru žalobkyně postupovala dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a vznikla mu tak povinnost uhradit žalobkyni dlužnou částku včetně úroku a zákonného úroku z prodlení. Ve smyslu § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 040 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 960 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, odměna ve výši 6 180 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve výši 3 x 2 060 Kč) a paušální náhrada nákladů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč).