34 C 200/2025-105 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu zaplacení částky 418 762,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 15. 1. 2021 Smlouvu o úvěru číslo 013131346R (dále jen „Smlouva“). Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v rámci úvěru peněžní prostředky až do výše 590 000 Kč, pokud bude požádáno o čerpání úvěru do dne 18. 1. 2021. Použití peněžních prostředků nebylo účelově vázáno. Úvěr je veden u žalobkyně na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný vyčerpal úvěr dle Smlouvy tak, že dnem 18. 1. 2021 vyčerpal částku ve výši 590 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet předmětný úvěr v měsíčních splátkách ve výši 7 442 Kč splatných vždy k 15 kalendářnímu dni každého kalendářního měsíce, přičemž první splátka bude zaplacena dne 15. 3. 2021 a poslední splátka měla být zaplacena dne 15. 2. 2029. Žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného a z dostupných veřejných registrů. Žalovaný se zavázal splatit žalobkyni úvěr spolu s úvěrovým úrokem ve výši 4,9 % ročně. Protože úvěr nebyl žalovaným řádně a včas splácen, byl prohlášen za okamžitě splatný ke dni 17. 10. 2024. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku ve výši 418 762,31 Kč s úrokem ve výši 10 202,07 Kč, s úrokem ve výši 4,9 % ročně z částky 417 478,31 Kč od 8. 7. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 13 494,21 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 418 762,31 Kč od 8. 7. 2025 do zaplacení. Součástí žalované částky je i poplatek za zaslanou upomínku ve výši 500 Kč a dvakrát poplatek za pojištění úvěru ve výši 492 Kč měsíčně (tedy celkem 984 Kč).2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem , Anonymizováno, . Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat, a v kladném případě, zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Z ustanovení nařízení Brusel I bis plyne, že základním pravidlem je, že žalovaný má být žalován u soudu členského státu, v němž má bydliště (sídlo). Výjimky z tohoto pravidla, umožňující podání žaloby proti žalovanému u jiného soudu členského státu, než ve kterém má žalovaný bydliště (sídlo), jsou upraveny v oddílech 2 až 7. Žalovaný má bydliště ve Slovenské republice. V daném případě se uplatní úprava mezinárodní pravomoci (mezinárodní příslušnosti) obsažená v čl. 7 odst. 1 písm. b) odrážce druhé nařízení Brusel I bis, upravující poskytování služeb. Podle tohoto článku je rozhodující skutečností, kde byla nebo měla být služba poskytnuta. Poskytnutí zápůjčky je třeba považovat za poskytnutí služby. V daném případě došlo k poskytnutí zápůjčky v České republice (předmětná smlouva byla podepsána v České republice, v , adresa, a peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty převodem na peněžní účet vedený v České republice). Nárok z této smlouvy tak může být uplatněn proti žalovanému, byť má bydliště na území jiného členského státu, i u tuzemského soudu.3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se jednání soudu zúčastnila, žalovaný se bez omluvy k jednání soudu nedostavil, ani nepožádal o odročení jednání, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“).4. Ze smlouvy o úvěru č. 013131346R soud zjistil, že účastníci dne 15. 1. 2021 uzavřeli smlouvu, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla neúčelový úvěr až do výše úvěrového limitu 590 000 Kč. Žalovaný měl povinnost úvěr spolu s úroky ve výši 4,9 % p.a. a poplatky pravidelně splácet formou 96měsíčních splátek po 7 442 Kč, výše poslední splátky činila 7 359,39 Kč. Smlouva je podepsána oběma účastníky (žalovaný smlouvu podepsal vlastnoručně).5. Z platební historie žalovaného/výpisu z účtu žalovaného za období od 15. 1. 2021 do 31. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný dne 18. 1. 2021 načerpal částku ve výši 328 142,22 Kč, 258 000 Kč a 3 857,78 Kč, celkem 590 000 Kč.6. Z vyhodnocení žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný je rozvedený, žije sám, jeho čistý měsíční příjem činí 23 379 Kč, měsíční výdaje činí 5 000 Kč, měsíčně splácí splátky úvěrů ve výši 10 407 Kč.7. Z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u ČSOB a.s. za období od 1. 10. 2020 do 31. 1. 2021 bylo zjištěno, že průměrná mzda žalovaného za toto období činila částku 29 653 Kč čistého měsíčně. Zároveň žalovaný splácel splátky úvěrů, kdy průměrná výše měsíčních splátek za výše uvedené období činila zhruba 17 700 Kč.8. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 19. 10. 2024 soud zjistil, že vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh žalobkyni řádně nesplácel, přistoupila žalobkyně k zesplatnění celého úvěru. Předtím byl žalovaný k úhradě dlužné částky opakovaně upomínán.9. Z předžalobní upomínky ze dne 4. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby opět vyzvala k úhradě dluhu. Výzva byla žalovanému zasílána na adresu , adresa, .10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.12. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 590 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Žalovaný celou částku vyčerpal dne 18. 1. 2021. Žalovaný však nedostál svému závazku splácet žalobkyni poskytnutou částku včetně úroků řádně a včas ve formě sjednaných splátek. Žalobkyně následně s ohledem na neplnění povinnosti ze strany žalovaného zesplatnila úvěr v souladu se smluvními podmínkami a před podáním žaloby žalovaného opakovaně o zaplacení dlužné částky upomínala. Žalovaný v průběhu řízení skutková tvrzení žalobkyně nijak nezpochybnil. Výši úrokové sazby z úvěru soud považuje za přiměřenou. Žalobkyni dále soud přiznal ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení, jehož výše se odvíjí od nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 83 522 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 16 751 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, odměna ve výši 49 900 Kč za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh soudního smíru ze dne 15. 10. 2025 a účast na jednání soudu dne 3. 3. 2026 ve výši 5 x 9 980 Kč), paušální náhrada nákladů ve výši 2 250 Kč (5 x 450 Kč), v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 3. 2026 náhrada 3 032,79 Kč za 223 ujetých km v částce 1 832,79 Kč (34,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., v platném znění, při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., v platném znění) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 55 182,79 Kč ve výši 11 588,39 Kč.14. Žalovanému byl rovněž doměřen soudní poplatek, kdy podle položky 1 písm. b) Sazebníku poplatků (přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění), činí soudní poplatek za žalobu 20 939 Kč, avšak žalobkyně dosud zaplatila pouze částku 16 751 Kč, zbývá tak doplatit částku ve výši 4 188 Kč, přičemž tato povinnost přechází na plně procesně neúspěšného žalovaného (výrok III.).