35 C 282/2025-13 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná s ní uzavřela rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které, jí byl aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne , datum, uzavřela žalovaná s žalobkyní Dodatek č. 9 k výše uvedené rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o úvěr ve výši 52 411 Kč, kdy po posouzení schopnosti žalované splácet úvěr byla uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, a dne , datum, byl úvěr vyplacen na běžný účet žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 500 Kč, skládající se ze splátky úvěru a úroku ve výši 17,9 % ročně, s první splátkou ke dni 24. 12. 2024 a poslední splátkou ke dni 24. 2. 2029. Žalovaná splatila splátky od 24. 12. 2024 do 24. 4. 2025, od té doby na úvěr neuhradila ničeho. Z tohoto důvodu žalobkyně úvěr ke dni 28. 7. 2025 zesplatnila, o čemž žalovanou informovala dopisem z téhož dne. Žalovaná ke dni podání žaloby eviduje za žalovanou pohledávku sestávající z jistiny ve výši 49 201,07 Kč, z nepovoleného debetu ve výši 1 000 Kč, dále žalovaná dluží na kapitalizovaném smluvním úroku 2 253,24 Kč. Vedle toho požaduje žalobkyně úhradu úroku z prodlení a náhradu nákladů řízení.Vzhledem k tomu, že listinné důkazy předložené žalobkyní jsou dostačující a žalobkyně sdělila, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez jednání, soud usnesením vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 7 dní vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. V souladu s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) připojil soud doložku, že nevyjádří-li se žalovaná v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Žalované bylo usnesení doručeno ve smyslu § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dnem 18. 12. 2025. Žalovaná se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřila, soud má tedy za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů taktéž souhlasí.Soud z listinných důkazů zjistil, že dne , datum, žalovaná s žalobkyní uzavřela rámcovou smlouvu č. , hodnota, o bankovních a platebních službách žalobkyně, v rámci které, jí byl zřízen běžný účet č. , č. účtu, (dále jen „běžný účet“) a dále dne , datum, účastníci uzavřeli dodatek č. 9 k rámcové smlouvě – smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , přičemž žalovaná byla seznámena s podmínkami úvěru prostřednictvím formuláře s informacemi o spotřebitelském úvěru. Žalované byl na základě výše uvedené smlouvy na její běžný účet poskytnut úvěr ve výši 52 411 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu 51 měsíců s měsíční splátkou ve výši 1 500 Kč, a to formou automatického inkasa z účtu žalované, úroková sazba byla sjednána ve výši 17,90 % ročně (bonusová úroková sazba ve výši 16,90 % ročně), RPSN činila 18,25 %, poplatek za poskytnutí úvěru činil 0 Kč, celková splatná částka pak činila 75 821,61 Kč. K načerpání úvěru došlo dne 5. 11. 2024, což soud zjistil z dokladu o načerpání úvěru ze dne 31. 7. 2025. Ze splátkového kalendáře soud zjistil předpis jednotlivých splátek úvěru, kdy bylo předepsáno celkem 52 splátek po 1 500 Kč. Z přehledu plateb úvěru č. , Anonymizováno, soud dále zjistil úhradu jednotlivých splátek žalovanou, přičemž ke dni podání žaloby dluh na jistině činil částku 49 201,07 Kč, na nepovoleném debetu 1 000 Kč a částku 2 253,24 Kč na úroku. Z výzvy k zaplacení dluhu – předžalobní výzvy ze dne 28. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně zbytek úvěru zesplatnila a žalovanou vyzvala k okamžité úhradě částky ve výši 52 454,31 Kč.Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud má za zjištěné, že žalobkyně poskytla žalované na základě rámcové smlouvy ze dne 4. 10. 2021 a dodatku č. 9 k této smlouvě ze dne , datum, na její běžný účet dne , datum, úvěr ve výši 52 411 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit v 51 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč spolu s úrokem ve výši 14,90 % ročně. Žalovaná však sjednané splátky přestala hradit, úvěr nesplácela řádně a včas, proto žalobkyně zbylý úvěr ve výši 49 201,07 Kč (dlužná jistina) a 2 253,24 Kč (dlužný úrok) zesplatnila a žalovanou vyzvala k okamžité úhradě, což žalovaná do dnešního dne neučinila.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V projednávané věci bylo doloženo, že žalobkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalované, jmenovitě existenci a výši dalších úvěrů žalovaného (z vlastní databáze i Bankovního registru klientských informací). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně postupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalované) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek platná.Soud shledal žalobu za důvodnou, žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 52 411 Kč, který žalovaná nevrátila v plné výši. Žalobkyni byl přiznán také kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 2 253,24 Kč od 24. 4. 2025 do 27. 7. 2025, dále úrok z úvěru ve výši 17,9 % ročně z dlužné jistiny, jež žalobkyně požadovala za období od 28. 7. 2025 do 24. 8. 2025. Soud žalobě plně vyhověl.Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni ve smyslu § 1970 o.z. přiznal úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 009 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 009 Kč.