35 C 32/2026-74 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným po posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a na jejím základě mu téhož dne poskytla částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr ve 48 měsíčních splátkách po 3 164 Kč, nominální úroková sazba byla sjednána ve výši 68,34 % ročně. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, uhradil celkem částku 12 656 Kč, dne 21. 8. 2025 proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně se domáhá vedle nesplacené jistiny ve výši 57 402,36 Kč (původní dlužná jistina ve výši 49 065,98 Kč + dlužné úroky za poskytnutí úvěru přirostlého de dni zesplatnění úvěru ve výši 8 336,38 Kč) také smluvních pokut ve výši 9 815,40 Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny úvěru, kapitalizovaného úroku za poskytnutí úvěru ve výši 68,34 % ročně z původní jistiny úvěru od 23. 8. 2025 do 15. 9. 2025 ve výši 2 146,32 Kč, dále úroku ve výši 12 % ročně z původní jistiny od 16. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 8. 2025 dosáhne částky 176 371 Kč, smluvní pokuty představující prodlení se splácením splátek 998 Kč (2 x 499 Kč), pojištění 306 Kč (3 x 102 Kč), nákladů na upomínání ve výši 400 Kč.Žalovaný se k uplatněným nárokům nikterak nevyjádřil.Soud věc projednal na jednání konaném dne , datum, a , datum, . Žalovaný se k těmto jednáním bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o jejich odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.Ze smlouvy o úvěru a dodatku ke smlouvě ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 146 976 Kč v 48 měsíčních splátkách po 3 164 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 68,34 % ročně, roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) činila 92,65 %. Důsledky prodlení klienta a smluvní pokuty byly upraveny v ustanovení čl. 6 smlouvy o úvěru, za každý jednotlivý případ prodlení přesahující 30 dnů činila smluvní pokuta 499 Kč a dále 0,1 % denně z dlužné částky. Z oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně akceptovala návrh na uzavření smlouvy ve znění dodatku k této smlouvě a žalovanému bylo sděleno, že splnil podmínky pro čerpání úvěru ve výši 50 000 Kč. Ze splátkového kalendáře byly zjištěny předpisy jednotlivých splátek poskytnutého úroku. Z listiny označené jako „Prohlášení klienta“ bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil, že byla seznámen s podmínkami úvěru a nemá žádné dluhy. Z listiny „Hodnocení klienta“ bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při poskytnutí úvěru z celkových příjmů žalovaného ve výši 17 500 Kč, tvořených příjmem ze starobního důchodu a celkových výdajů žalovaného ve výši 9 960 Kč, tvořených životním minimem ve výši 4 860 Kč, náklady na bydlení výši 5 000 Kč a ostatními náklady 100 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný je ženatý. Z předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalovaný byla seznámen s podmínkami a náklady úvěru, informacemi o výši úroku, RPSN, nákladech a sankcích za pozdní úhradu. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 4 splátky po 3 164 Kč, celkem tedy částku 12 656 Kč. Z výpisů registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný nemá žádné dlužné splátky. Z výpisu nebankovního registru NRKI soud zjistil, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v této databázi. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, byla vyplacena částka 50 000 Kč. Z výzev k zaplacení ze dne 18. 7. 2025 a 18. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužných splátek úvěru (splátky č. 5, 6, 7). Z oznámení ze dne 21. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s úhradou splátky delší než 65 dnů a byla vyzván k okamžité úhradě částky 59 106 Kč. Z potvrzení o provedené platbě , právnická osoba, ze dne 10. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalovanému byl za období 12. 12. 2024 – 11. 1. 2025 na účet připsán starobní důchod 17 627 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2025, kterou žalobkyně doložila včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 59 106 Kč. Žalobkyně doložila též fotokopii občanského průkazu žalovaného.Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 10. 1. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč, kterou se zavázal splatit žalobkyni ve 48 měsíčních splátkách po 3 164 Kč, s úrokem ve výši 68,34 % ročně, RPSN činila 92,65 %. Žalobkyně příjmy žalovaného v podobě starobního důchodu za období 12. 12. 2024 – 11. 1. 2025 a 12. 1. 2025 – 11. 2. 2025 zjistila z potvrzení o provedené platbě , právnická osoba, . ze dne , datum, . Výdaje žalovaného zjistila žalobkyně z prohlášení žalovaného, kde deklarované výdaje činily částku 9 960 Kč, a to včetně částky životního minima ve výši 4 860 Kč, deklarované příjmy činily částku 17 500 Kč. Žalobkyně měla k posouzení úvěruschopnosti žalovaného k dispozici výpis databáze SOLUS a registru NRKI.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.Soud hodnotil, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci bylo tvrzeno, ale nebylo dostatečně doloženo, jakým způsobem žalobkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, příjmy žalobkyně sice zjistila, konkrétní měsíční výdaje však neověřila vůbec, existenci a výši dalších úvěrů žalovaného zjistila pouze z registru SOLUS (již nikoli např. z , právnická osoba, ), žalobkyně se tedy více méně spolehla pouze na prohlášení žalovaného. Žalobkyně tedy podle soudu po formální stránce nezjišťovala úvěruschopnost žalovaného dostatečně, nezajistila si ani základní podklady pro její posouzení.Žalobkyně nepostupovala správně ani obsahově, kdy tvrzené měsíční výdaje žalovaného byly evidentně podhodnocené (k přezkoumávání tohoto aspektu postupu věřitele soudem z úřední povinnosti viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 – OPR-Finance s.r.o. v. GK). Soud proto s ohledem na vše shora uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva uzavřená mezi účastníky jako celek neplatná. Soud připomíná, že žalobkyně měla při poskytování úvěru s extrémně vysokým úrokem z úvěru (vysoko nad hranicí lichevního úroku ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího soudu) jako podnikatel v oblasti pos