35 C 4/2026-13 — Okresní soud v České Lípě

Žalobou podanou dne 24. 9. 2025 se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení částky 59 707,06 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr do výše 32 300 Kč. Žalovaný čerpal úvěr postupně, zavázal se vrátit poskytnutý úvěr, včetně sjednaných poplatků a úroku, nejpozději do konce platnosti kreditního rámce. Žalovaný žalobkyni nehradil na poskytnutý úvěr splátky sjednané v denní výši. Předmětem žaloby je jistina úvěru ve výši 27 968,07 Kč, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 529,53 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 30 279,55 Kč, smluvní pokuta 922,59 Kč (0,1 % denně) a poplatek za službu „, Anonymizováno, “ 7,32 Kč. Žalobkyně se rovněž domáhá přiznání zákonného úroku z prodlení.Stanovisko žalovaného k žalobě nebylo zjištěno, žalovaný vyjádření k žalobě přes výslovnou výzvu soudu nepodal. Žalobkyně se z nařízeného jednání prostřednictvím svého právního zástupce omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.Vzhledem k pasivitě žalovaného soud v řízení vycházel z listin předložených žalobkyní (smlouva o úvěru, všeobecné obchodní podmínky, přehled splátek, informace pro spotřebitele, výpis z příjmů, výpis a metodologie posouzení úvěruschopnosti, ceník, údaje o poskytovateli, výzva k úhradě dluhu, výpověď smlouvy, předžalobní výzva s poštovním podacím lístkem, BankID výpis, zásady GDPR, přehled vyplacených částek), a dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne , datum, dálkovým způsobem po ověření bankovní identity žalovaného uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 32 300 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky, spolu s poplatky a úrokem splatit nejpozději do 15. 4. 2026. Úvěr byl čerpán postupně ve výši 28 031 Kč ode dne 22. 10. 2024 do 16. 12. 2024, jak vyplývá z dokladu o výpisu z bankovního účtu žalobkyně. Žalovaný svůj dluh nesplácel řádně a včas, pročež byl o úhradu upomínán a smlouva byla dopisem z 10. 4. 2025 vypovězena věřitelem. Dle interních zjištění žalobkyně měl žalovaný v době uzavření smlouvy disponibilní příjem ve výši 19 281 Kč (dlužníkem uvedený příjem činil 20 000 Kč) pro jednočlennou domácnost měsíčně, výše nákladů dle výpisu zjišťována nebyla, stanovena byla v minimální teoretické výši 9 860 Kč. Žalobkyně k příjmům žalovaného jako důkaz předložila svoji vlastní sjetinu příjmů žalovaného z období 10. 11. 2023 až 21. 10. 2024, když tvrdí, že vycházela z bankovního výpisu z účtu žalovaného, který však nedoložila.Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena distančním způsobem smlouva o úvěru, na základě které, žalovaný čerpal v průběhu měsíců říjen až prosinec 2024 částku ve výši 28 031 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen ve třech tranších, jak vyplývá z výpisu z bankovního účtu žalobce.Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně provedla hodnocení žalovaného dle blíže neobjasněných údajů o jeho příjmech. V tomto směru byl v předložené kalkulaci zjištěn výše uvedený výpočet (příjem tvrzený 20 000 Kč, příjem žalobkyní zjištěný 19 281 Kč, výdaje byly odhadnuty pro jednu osobu v měsíční výši 9 860 Kč). Žalobkyně dále předložila principy posuzování úvěruschopnosti u spotřebitelů. Z žaloby však nevyplývá, jakým konkrétním způsobem byla tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích ověřována. Žádné relevantní listiny označeny ani předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného, avšak ani jeho tvrzené příjmy.S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Z předložených listinných důkazů žalobkyní nevyplývá, že by žalobkyně skutečně prověřila tvrzené výdaje a tvrzené příjmy žalovaného, že by si v tomto směru vyžádala nějaké doklady, např. výpisy z bankovního účtu či pracovní smlouvu nebo výplatní pásky. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány, resp. zda tyto částky odpovídají běžné realitě dospělého života, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními.Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla (opak nedoložila) neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Soud však nepovažuje příjem žalovaného za skutečně ověřený a výdaje za zjištěné (částka nereflektuje dle názoru soudu běžné náklady na bydlení, natož další potřeby dospělé osoby v samostatné domácnosti). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 27 967,88 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky jistiny, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaný ocitl nejpozději na základě výzvy žalobkyně, a proto soud vyhověl nároku na úrok z prod