37 C 293/2025-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 27.8.2025 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 44 288,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) dne 19.4.2022 uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č., číslo, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně poplatku ve výši 27 655 Kč, v dohodnutých měsíčních splátkách. Na svou pohledávku žalovaný uhradil pouze 1 600 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.4.2025 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce tedy požaduje přiznání částky 44 288,25 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 19 542,42 Kč a dlužný poplatek ve výši 24 746,02 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení, běžný úrok a úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil na ústním jednání. Potvrdil, že tvrzenou smlouvu o úvěru uzavřel a úvěr čerpal. K otázce zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru uvedl, že měl příjem z pracovního poměru okolo 15 000 Kč, jak je uvedeno v zákaznické kartě. Další příjmy neměl, bydlel na ubytovně, měl exekuce, kdy mu měsíčně strhávali okolo 6 000 Kč. Uvedl, že si není vědom, že by dokládal poskytovateli úvěru měsíční výdaje. Uvedl, že měl veškeré příjmy oficiální, tj. na výplatnici, žádné další příjmy neměl. Bydlel na ubytovně s přítelkyní, která pobírala důchod. Uvedl, že neví, z jakého důvodu byl na zákaznické kartě uveden další příjem 15 000 Kč. Příjmy dokládal pracovní smlouvou a patrně i výplatními páskami. Uvedl, že v době podpisu smlouvy byl značně závislý na alkoholu, vše proběhlo rychle, ani přesně neví, co podepisoval, hned měl po podpisu peníze na stole. Uvedl, že si je vědom svého závazku, závazek uznává a je připraven závazek uhradit v měsíčních splátkách poté, co ukončí léčbu. Byl by schopen splácet kolem 2 000 Kč měsíčně.3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla dne 19.4.2022 uzavřena smlouva o úvěru na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně poplatku ve výši 24 946 Kč a sjednaného pojištění ve výši 2 709 Kč, v dohodnutých měsíčních splátkách. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil, dle tvrzení žalobce, částku 1 600 Kč. Žalovaný potvrdil, že převzal v hotovosti čerpaný úvěr. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28.4.2025. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku, oznámení o postoupení pohledávky, kartu zákazníka a tabulku umoření.11. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, právní předchůdce žalobce provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobci předložené formulářové listině nazvané karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr vyplněno, že žalovaný je svobodný, žije v nájemním bydlení, je zaměstnán na plný pracovní úvazek s čistým příjmem 14 786 Kč, má další příjem ve výši 15 000 Kč měsíčně. U výdajů je kalkulováno s odhadovanými výdaji ve výši 5 000 Kč měsíčně a externími splátkami ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalovaný současně ve smlouvě stvrdil, že údaje jsou správné. Z karty zákazníka vyplývá, že údaje byly ověřovány z výplatních pásek a pracovní smlouvy. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje, avšak ani další tvrzené příjmy žalovaného.12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek.13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno