38 C 13/2026-26 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že původní věřitelka (společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, ) s žalovaným uzavřela prostřednictvím svých webových stránek , Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 21. 7. 2024 částku 10 000 Kč, která měla být splacena spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru nejpozději dne 20. 8. 2024. Úvěr byl žalovanému poskytnut převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný na daný úvěr do dnešního dne neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 9. 2025 původní věřitelka postoupila pohledávku na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a ta smlouvou o postoupení pohledávek z téhož dne na žalobkyni. Žalobkyně se celkem domáhá částky 14 496 skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 200,11 Kč a úroku ve výši 295,89 Kč, dále též zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Soud ze standartních informací o spotřebitelském úvěru (č.l. 11-13) zjistil, že při poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč bude úvěr splatný do 30 dnů od poskytnutí, celková splatná částka činí 13 655,98 Kč, v případě překročení doby splatnosti pak 14 496 Kč, úroková sazba činí 36 % ročně, RPSN 4 330,25 %, v případě překročení splatnosti pak 9 059,1 %. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 21. 7. 2024 (č.l. 14-17) soud zjistil, že původní věřitelka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Ve smlouvě je uvedena měsíční úroková sazba ve výši 36 %, úrok byl vyčíslen na částku 295,89 Kč, RPSN činila 4 330,25 %, vyšší sazby byly v případě překročení doby splatnosti úvěru. Byl sjednán poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 360,09 Kč, v případě překročení doby splatnosti činila jeho výše 4 200,11 Kč, úvěr byl splatný do 30 dnů od jeho poskytnutí jednorázovou splátkou v celkové výši 13 655,98 Kč, v případě prodlení pak ve výši 14 496 Kč. V článku VIII. jsou uvedeny následky porušení smlouvy a sankce. Ve smlouvě absentuje podpis žalovaného, smlouva byla podepsána elektronickým kódem , číslo, . Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 19) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, dne 21. 7. 2024 částku 10 000 Kč, tento účet byl dle informace o vlastníkovi účtu (č.l. 18) veden na jméno žalovaného. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 9. 2025 (č.l. 20) bylo zjištěno, že původní věřitelka oznámila žalovanému, že pohledávku za ním postoupila ke dni 1. 9. 2025 na žalobkyni. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 9. 2025 (č.l. 21), který žalobkyně doložila včetně seznamu pohledávek (č.l. 22-23) má soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 9. 2025 (č.l. 20 p.v.), kterou žalobkyně doložila včetně podacího lístku (č.l. 24) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky poskytnutého úvěru ve výši 36 563,83 Kč, a to včetně nákladů právního zastoupení.4. Soud má za zjištěné, že dne 21. 7. 2024 poukázala původní věřitelka na účet žalovaného částku 10 000 Kč. Nebyla prokázána komunikace mezi původní věřitelkou a žalovaným o procesu pořízení elektronického podpisu žalovaného. Nebylo prokázáno, že žalovaný částku 10 000 Kč původní věřitelce nebo jejím právním nástupcům vrátil. Soud má dále za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni.5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a původní věřitelkou, která dne 1. 9. 2025 pohledávku platně postoupila žalobkyni, nebyla sjednána smlouva o úvěru. Soud totiž nemohl dospět k závěru, že podpis na listině ze dne 21. 7. 2024 je právě podpisem žalovaného, když podpis zcela absentuje a je pouze uvedeno, že smlouva byla podepsána elektronickým kódem 40030. K plnění ve výši 10 000 Kč na účet žalovaného přesto došlo. Žalovaný nevrátil částku 10 000 Kč poskytnutou původní věřitelkou. Žalovaný se ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil o 10 000 Kč na úkor původní věřitelky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 9. 2025 je jako postupník aktuálním majitelem pohledávky za žalovaným žalobkyně. Žaloba je tak co do 10 000 Kč podána důvodně a soud jí v této části vyhověl. Soud neshledal žalobu důvodnou v části, jíž se žalobkyně domáhá dalších 4 496 Kč. O tuto částku se žalovaný na úkor původní věřitelky ani žalobkyně neobohatil. V této části musel soud žalobu zamítnout.9. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, ) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne)předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z.10. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná ze 69 % a přísluší jí tak náhrada nákladů snížená na 38 %, tj. částka 874 Kč. Náklady před snížením podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle § 14b a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právní zástupkyně za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 400 Kč) a paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč). Právní zástupkyně žalobkyně není plátcem DPH. V daném případě je žaloba svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala již desítky (byť pro pohledávky postoupené různými právními předchůdci). Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné, žalobkyni tak nelze přiznávat jí požadovanou náhradu nákladů.