38 C 377/2025-67 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným po posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřela dne 29. 1. 2025 smlouvu o úvěru č. , číslo, , a na jejím základě mu dne 30. 1. 2025 poskytla částku 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr v 48 měsíčních splátkách po 2 450 Kč, nominální úroková sazba byla sjednána ve výši 68,36 % ročně. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, neuhradil na poskytnutý úvěr ničeho, dne 18. 5. 2025 proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně se domáhá vedle nesplacené jistiny ve výši 46 805,57 Kč (dlužná původní jistina 40 000 Kč + 6 805,57 Kč představující dlužný úrok ke dni zesplatnění) také smluvních pokut ve výši 998 Kč (2 x 499 Kč), nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč a částky 8 191,75 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1% denně a úroku za poskytnutí úvěru.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Ze základní informace o klientovi (č.l. 8) soud zjistil číslo smlouvy, číslo účtu a kontaktní informace žalovaného. Z důkazu o odeslání 1 Kč (č.l. 8 p.v.) soud zjistil, že na účet žalovaného byla zaslána ověřovací platba ve výši 1 Kč. Z dokumentu „zaslaná SMS“ (č.l. 9) soud zjistil, že žalovanému byla zaslána informace, že variabilní symbol výše uvedené platby má použít jako podpisový kód pro odpověď na tuto SMS, čímž dojde k podepsání následujících dokumentů: Dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru, Prohlášení klientů, Informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, formulář hodnocení klienta, čestné prohlášení, souhlasy se zpracováním osobních údajů. Z důkazu o přijaté SMS (č.l. 9 p.v.) soud zjistil, že žalobkyni byla doručena potvrzovací SMS. Z dokumentu Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (č.l. 13) soud zjistil postup při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru na dálku. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 1. 2025 (č.l. 20-22) a dodatku č.1 ke smlouvě ze dne 30. 1. 2025 (č.l. 11-12) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 117 600 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 2 450 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 68,35 % ročně, roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) činila 94,4 %. Smluvní pokuty byly upraveny v ustanovení čl. 6, za každý jednotlivý případ prodlení přesahující 30 dnů činily 499 Kč a dále 0,1% denně z dlužné částky. Z oznámení o schválení úvěru (č.l. 23) bylo zjištěno, že žalobkyně akceptovala návrh na uzavření smlouvy ve znění dodatku k této smlouvě a žalovanému bylo sděleno, že splnil podmínky pro čerpání úvěru ve výši 40 000 Kč. Ze splátkového kalendáře (č.l. 24) byly zjištěny předpisy jednotlivých splátek poskytnutého úvěru. Z listiny označené jako „Prohlášení klienta“ (č.l. 18-19) bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil, že byl seznámen s podmínkami úvěru a nemá žádné dluhy. Z listiny „Hodnocení klienta“ (č.l. 35) bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při poskytnutí úvěru z celkových příjmů žalovaného ve výši 33 075 Kč, tvořených příjmem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , s pracovním poměrem na dobu neurčitou, celkových výdajů ve výši 10 384 Kč, tvořených životním minimem ve výši 4 860 Kč a náklady na bydlení ve výši 5 524 Kč, volné výdaje žalovaného byly vypočítány na částku 10 384 Kč. Z historie pohybů na běžném účtu (č.l. 36) soud zjistil, že na účet žalovaného byly připsány platby od zaměstnavatele žalovaného za měsíce říjen 2024 (38 731 Kč), listopad 2024 (38 152 Kč), prosinec 2024 (30 634 Kč) a leden 2025 (30 441 Kč). Z předsmluvního formuláře (č.l. 31-34) bylo zjištěno, že žalovaný byl seznámen s podmínkami a náklady úvěru, informacemi o výši úroku, RPSN, nákladech a sankcích za pozdní úhradu. Z karty klienta (č.l. 26) bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil ani jednu splátku. Z výpisů registru SOLUS (č.l. 15) bylo zjištěno, že žalovaný nesplácí žádný úvěr. Z výpisu nebankovního registru NRKI (č.l. 16) soud zjistil, že byl proveden skóring žalovaného v této databázi. Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 17) bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, byla vyplacena částka 40 000 Kč. Z výzev k zaplacení ze dne 14. 4. 2025 a ze dne 14. 5. 2025 (č.l. 29, 30) bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných splátek (1., 2. a 3. splátky) a byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud tak neučiní. Z oznámení ze dne 18. 5. 2025 (č.l. 28) bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o zesplatnění úvěru a vyzván k okamžité úhradě částky 48 203 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 10. 2025 (č.l. 25), kterou žalobkyně doložila včetně podacího archu (č.l. 14) soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 48 203 Kč. Žalobkyně doložila též fotokopii občanského průkazu žalovaného (č.l. 37, 38).4. Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 29. 1. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným byla žalovanému poskytnuta částka 40 000 Kč, kterou se zavázal splatit žalobkyni ve 48 měsíčních splátkách po 2 450 Kč, s úrokem ve výši 68,36 % ročně, RPSN činila dle žalobkyně 94,4 %. Žalobkyně příjmy žalovaného za měsíce říjen, listopad, prosinec 2024 a leden 2025 zjistila z výpisu z účtu žalovaného, existenci a trvání pracovního poměru žalovaného zjistila pouze z prohlášení žalovaného. Výdaje žalovaného zjistila žalobkyně z prohlášení žalovaného, kde deklarované výdaje činily částku 10 384 Kč (včetně částky životního minima 4 860 Kč) a deklarované příjmy 33 075 Kč. Žalobkyně měla k posouzení úvěruschopnosti k dispozici výpis databáze SOLUS a NRKI.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v , adresa, , potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměs