38 C 399/2025-24 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ: , IČO, , (dále jen „původní věřitelka“) s žalovanou dne 12. 12. 2024 uzavřela po prověření její úvěruschopnosti lustracemi v dostupných databázích prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách původní věřitelky smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalované poskytla částku 14 000 Kč, která mu byla vyplacena dne 15. 10. 2024 převodem z bankovního účtu původní věřitelky na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, proto žalobkyně, po zaslání upomínky, úvěr zesplatnila. Žalovaná je v prodlení s úhradou celého úvěru od 12. 8. 2024. Žalobkyně uvádí, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá částky 35 692 Kč, skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 13 300 Kč a smluvního úroku ve výši 22 392 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení.2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Soud zjistil ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 4. 1. 2024 (č.l. 14-17), že se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 14 000 Kč. Podpis klienta chybí, na str. 8 je uvedeno, že byl odeslán potvrzovací kód na telefonní číslo , tel. číslo, . Ve smlouvě je uvedena roční úroková sazba ve výši 200 % a RPSN ve výši 536,90 %, s počáteční měsíční splátkou ve výši 3 001 Kč, přičemž výše jednotlivých splátek se bude lišit v závislosti na tom, kolik již bylo splaceno. O výši jednotlivých splátek má být klient informován prostřednictvím SMS. Z výpisu z běžného účtu u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že dne 4. 1. 2024 odešla úhrada na účet č. , č. účtu, ve výši 14 000 Kč. Z upomínky ze dne 7. 12. 2024 (č.l. 20) soud zjistil, že původní věřitelka vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 38 866 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2025 (č.l. 19) bylo zjištěno, že původní věřitelka oznámila žalované, že pohledávku za ní postoupila žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 1. 2025 (č.l. 21) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dluhu ve výši 23 236 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 6 872 Kč. Ze sdělení banky ze dne 6. 1. 2026 (č.l. 10) soud zjistil, že účet č. , č. účtu, patřil v rozhodném období žalované a 4. 1. 2024 na přišla platba ve výši 14 000 Kč.4. Soud má za zjištěné, že dne 4. 1. 2024 poukázala původní věřitelka na účet žalované částku 14 000 Kč. Nebyla prokázána komunikace mezi původní věřitelkou a žalovaným o procesu pořízení elektronického podpisu žalovaného. Bylo prokázáno, že žalovaná uhradila částku 700 Kč původní věřitelce, jí nebo jejím právním nástupcům zbývající část jistiny nevrátila.5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a původní věřitelkou, která dne 12. 12. 2024 pohledávku platně postoupila žalobkyni, nebyla sjednána smlouva o úvěru. Soud totiž nemohl dospět k závěru, že podpis na listině ze dne 15. 10. 2024 je právě podpisem žalované, když podpis zcela absentuje a je pouze uvedeno, že žalované byl na telefonní číslo , tel. číslo, emailovou adresu zasílán potvrzovací kód. K plnění ve výši 14 000 Kč na účet žalované přesto došlo. Žalovaná vrátila pouze 700 Kč poskytnutou původní věřitelkou. Žalovaná se ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila o 13 300 Kč na úkor původní věřitelky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 je jako postupník aktuálním majitelem pohledávky za žalovanou žalobkyně. Žaloba je tak co do 13 300 Kč podána důvodně a soud jí v této části vyhověl. Soud neshledal žalobu důvodnou v části, jíž se žalobkyně domáhá dalších 22 392 Kč. O tuto částku se žalovaná na úkor původní věřitelky ani žalobkyně neobohatila. V této části musel soud žalobu zamítnout9. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, ) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne)předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z.10. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla z větší části neúspěšná a žalované žádné náklady nevznikly.