48 C 123/2026-11 – Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 68 019,32 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I.. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, poskytla úvěr ve výši 55 000 Kč se smluvním úrokem za sjednané období ve výši 13 019,32 Kč. Žalovaný svůj dluh neuhradil a to ani přes opakované výzvy věřitele, který následně pohledávku postoupil na žalobkyni.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila, a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Soud provedl důkaz: potvrzeními o provedené platbě; smlouvou o postoupení pohledávek; oznámením o postoupení pohledávky; smlouvou o úvěru a předžalobní upomínkou.Z provedených důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 14. 5. 2025 a to včetně úroku za smluvní období ve výši 13 019,32 Kč, dostal se do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaný neuhradil ničeho. Bylo dále prokázáno, že byla pohledávka postoupena na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k podání žaloby.Žalobkyně listinnými důkazy prokázala svůj nárok a soud proto žalobě vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb..O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 651 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 721 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 68 019,32 Kč sestávající z částky 3 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.