48 C 41/2026-15 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 25 474,16 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, dne , Anonymizováno, s žalovaným distančním způsobem na , Anonymizováno, , na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se měl zavázat vrátit finanční prostředky spolu s dohodnutým příslušenstvím. Žalovaný však k datu splatnosti neměl poskytnuté peněžní prostředky spolu s dohodnutými „volitelnými službami“ žalobkyni vrátit a žalobkyni nadále dluží na jistině 11 500 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 228,85 Kč, a na smluvním úroku 13 503,98 Kč, žalobkyně se dále po žalovaném domáhá smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny od 2. 3. 2025 do 31. 5. 2025. Žalovaný se k podanému návrhu na vydání elektronickému platebnímu rozkazu (dále jen „žaloba“) nevyjádřil.Ve věci bylo nařízeno jednání dne , datum, . Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání bez dalšího nežádal. Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas neomluvil, nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu. Žalovanému byla žaloba spolu s předvoláním k jednání doručena dne , Anonymizováno, . U obou účastníků byla zachována lhůta pro přípravu na jednání, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.Na základě provedeného dokazování (smlouva, VOP, sazebník, elektronické dokumenty přiložené k žalobě) dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno zaslání peněžních prostředků ve výši 11 500 Kč žalovanému. V řízení však nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného, a není bez dalšího jednoznačným důkazem o tom, že žalovaný příp. řádně uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru ve znění, která byla soudu doložena k důkazu. Nárok však bylo možné částečně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) v rozsahu částky poskytnuté částky 11 500 Kč, včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když v řízení bylo prokázáno zaslání peněžních prostředků ve výši 11 500 Kč žalovanému a nevydání takto poskytnutých peněžních prostředků na základě výzvy žalobkyně v plné výši, žalobkyni tudíž náleží i úrok z prodlení od 3. 6. 2025 (§ 1970 o.z.). Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť nebyla prokázána existence dohody o zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, sjednaného úroku, stejně tak nebyla prokázána existence dohody o smluvní pokutě.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako „nařízení eIDAS“) pro účely tohoto nařízení se rozumí "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.Podle čl. 25 odst. 1 eIDAS elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle § 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.Soud na základě provedené dokazování dospěl k závěru, že v řízení bylo postaveno najisto, že věřitel žalovanému poskytl 11 500 Kč na účet žalovaného. Soud však dospěl k závěru, že mezi věřitelem a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud po provedeném dokazování totiž dospěl k závěru, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru se podle označení jednalo o žalovaného v postavení spotřebitele. V takovém případě zákona o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu smlouvy. Ve smyslu § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti takového písemného právního jednání vyžaduje podpis jednajícího, tedy žalovaného (a stejně tak i věřitelem). Z provedeného dokazování soud zjistil, že dokument označený jako smlouva o spotřebitelském úvěru je opatřena doložkou, kdy v případě žalovaného není dokument podepsán. Protože se zároveň jedná o podmínku, se kterou je spojena platnost právního jednání (§ 561 odst. 1 o. z.), nedošlo k platnému uzavření zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to i s přihlédnutím k nedostatečnému mechanismu ověření a určení identity žalovaného a stejně tak nedostatečné garance nezměnitelnosti obsahu právního jednání učiněného elektronickými prostředky. Soud z těchto důvodů prováděl dokazování pouze dokumenty, které se týkaly uzavření samotného tvrzeného smluvního vztahu.Nárok žalobkyně v rozsahu částky 11 500 Kč však bylo možné bez dalšího posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného podle § 2991 o. z., byla to žalovaná, které věřitel poskytl peněžní prostředky ve výši 11 500 Kč, aniž by k tomu byl důvod. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu této částky a co do úroku z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) od 3. 6. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části soud žalobu zamítl ze shora uvedených důvodů, neboť nebylo prokázáno platné ujednání týkající se smluvní pokuty, úroků a dalších nároků.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na jejich náhradu. V řízení sice byl zcela úspěšný žalovaný, ale podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.