51 C 385/2025-18 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 12 300 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „věřitel“) uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč dne 9. 12. 2024 na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , v.s. , var. symbol, . Úvěr měl být žalovanou splacen nejpozději dne 14. 2. 2025, spolu se smluvním úrokem ve výši 2 300 Kč. Žalovaná však neměla v domluvené lhůtě ničeho vrátit a měla se dostat do prodlení s vrácením úvěru. Úvěr měl být poskytnut prostřednictvím webové stránky věřitele , Anonymizováno, . Žalobkyně tvrdí aktivní legitimaci na zákldě postoupení pohledávky podle postupní smlouvy ze dne , datum, , Anonymizováno2. Žalovaná se k podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne , datum, . Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nežádala. Žalovaná se jednání nezúčastnila, ani se řádně a včas neomluvila, nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Předvolání k jednání spolu s žalobou bylo žalované doručeno dne 15. 12. 2025. U obou účastníků jednání byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Z provedeného dokazování (dokument označený jako smlouva o úvěru č. , hodnota, , výpis z běžného účtu, dokument označený jako potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , hodnota, , zpráva banky ze dne 2. 12. 2025, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2025 spolu s plnou mocí, výzva k úhradě před podáním žaloby) je za zjištěné, že pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena věřitelem. V řízení bylo dále zjištěno, že majitelem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná, nicméně dne 9. 12. 2024 nebyla na tento účet připsána platba ve výši 10 000 Kč pod variabilním symbolem č. , var. symbol, . Žalobkyně v řízení neprokázala, že by mezi věřitelem a žalovanou došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru č. , hodnota, , a to s ohledem na elektronický způsob uzavření tvrzené smlouvy, když zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalované. Ve smlouvě byl sice označen účet, jehož vlastníkem a disponentem je žalovaná, to však neprokazuje, že by se jednalo o osobu žalované, která takové údaje poskytla a současně projevila vůli s uzavřením smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) Soud se proto zabýval tím, zda by bylo možné nárok žalobkyně posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. V řízení však nebyl prokázán ani skutkový děj tvrzený žalobkyní týkající se poskytnutí peněžních prostředků na účet žalované č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Pod tímto variabilním symbolem nebyla na účet žalované v rozhodném období připsána žádná platba, jak soud zjistil provedením navrženého důkazu – vyžádáním zprávy banky týkající se poskytnutí peněžních prostředků. Zpráva banky byla žalobkyně zaslána, nicméně žalobkyně na zprávu nijak nereflektovala. Nárok tudíž nebylo možné posoudit ani jako nárok na bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z., protože v řízení nebyl prokázán skutkový děj žalobkyně. Protože se žalobkyně nedostavila k jednání dne , datum, , soud nemohl žalobkyni poučit podle § 118a o. s. ř., neboť se jedná o procesní poučení, které soud poskytuje účastníkům, kteří se k nařízenému jednání dostavili.5. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala existenci jejího nároku ani z titulu tvrzené smlouvy o úvěru, ani v řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaná na úkor věřitele/žalobkyně obohatila, neboť nedošlo k prokázání o zaslání částky 10 000 Kč na účet žalované pod v.s. , var. symbol, , jak v řízení žalobkyně tvrdila. Žaloba byla proto v plném rozsahu zamítnuta jako nedůvodná.6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla zcela úspěšná žalovaná, náležela by jí náhrada nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud proto žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.